Jízda kaňonem Rondu

V Gilgitu nějaký čas trvá, než se malý mikrobus naloží batožinou a na dvojsedadla nacpou tři cestující /nepěkná to pákistánská specialita/. Pak pokračuje 11km na jih, kde se napojuje na KKH a pak dalších 27km po proudu řeky Gilgit k soutoku s Indem.

Zde se na pohled po relativně chatrném mostě přejede přes řeku Gilgit a po vyprahlé pláni pomalu stáčí do kaňonu Rondu. Z této pláně je naprosto úžasný výhled na Nanga Parbat, který převyšuje okolí o sedm kilometrů.  Na kvalitní fotku však nesmíte jet v autobuse a ideálně je mít dlouhé sklo.

Druhou zajímavostí tohoto místa je, že soutok Indu s řekou Giglit je považován jako místo, kde se střetávají tři nejvyšší pohoří světa – Himaláj, Karákorám a Hindukuš.

Už po pár set metrech jízdy kaňonem jsou úplně jiné vyhlídky než předtím. Nejdřív na obzoru vykoukne zaledněný hřeben hory Haramosh I. (7 406m n. m.) /viz. úvodní snímek fotoreportu/, aby se pak za chvíli kaňon neskutečně zúžil a Indus duněl v jen několika metrů širokém korytě.

Dramatické scenérie téměř po celou dobu – to je první co vás napadne při několikahodinové jízdě kaňonem. Přímo od řeky ční několikasetmetrové až kilometrové skalní stěny, k tomu odvážně postavené mosty s cestami vedoucími do zapadlých vesniček. Kde je i jen trochu vody, tam je důmyslný zavlažovací systém, který přináší i do této horské pouště zelený život.

Kdo zná široké a poklidné údolí Indu například někde v okolí Léhu v Ladakhu, ten by si sotva řekl, že je to pořád ta samá řeka, která se tu prodírá horami.

Z některých pohledů je vidět, že se zde člověku podařilo vybudovat políčka i na málo myslitelných místech.

Život zde plyne dost pomalu, vesničky mají vždy jen pár baráčků a pár políček a ovocných stromů.

Zhruba v půlce cesty většina mikrobusů zastavuje na občerstvení v bufetu u mostu přes řeku Sta, která je též pěkně divoká. Sice se to nezdá, ale toto údolí se pár kilometrů proti proudu docela rozšiřuje a je tam velká oáza a vesnička Stak. Ještě dál v údolí je pak ledovec hory Haramosh.

Některé scenérie vypadají, jako kdyby ani nebyly z naší planety.

Vlastní silnice je relativně slušná asfaltka, samozřejmě na spoustě míst zlikvidovaná častými sesuvy půdy.

Po 6–8 hodinách dle podmínek na silnici a rychlosti vašeho řidiče se už budete pomalu blížit do Skardu – pákistánské horolezecké metropole.