Jízda na Passo dello Stelvio

Ze tří možných směrů na Passo dello Stelvio je nejslavnější ten z Prata (915m n. m.), kdy musíte pokořit slavné serpentíny. Čeká vás téměř dvou kilometrové převýšení a 25 kilometru dlouhý kopec. Horské vyhlídky však stojí rozhodně za to!

První kilometry jízdy nejsou zas až tak zajímavé. Ta pravá horská jízda začíná až ta městečkem Trafoi (1 565m n. m.). Počítejte s tím, že zde potkáte výrazně více cyklistů a motorkářů než na rakouském Grossglocknerovi.

Ze silnice je parádní vyhlídka na Ortler (3 905m n. m.). Tato téměř čtyřtisícová hora byla naší nejvyšší horou, když jsme byli ještě součástí Rakouska-Uherska. Na její focení je však zde lepší být odpoledne.

Po projetí celé řady serpentín příjde rovinka a za ní hrozivě vypadající skalní stěna. Odtud už alespoň vidíte svůj cíl.

Už tam skoro jste, ale pořád je to odtud ještě 500 výškových metrů. V tomto úseku potkáte zaručeně nejvíce vysílených cyklistů.

V průsmyku je život jak na václavaků, zvlášť když výjde počasí. Největší boj je samozřejmě o fotku u vrcholové cedule.

Z průsmyku můžete udělat hned tři zajímavé procházky. Ta nejkratší a nejklasičtější vede k restauraci Tibet odkud jsou ty slavné výhledy zhora na serpentíny.

Od restaurace je opravdu skvělý výhled na horní část serpentín do průsmyku.

Druhá túra je na Rifugio Garibaldi (2 845m n. m.). Odtud pak můžete pokračovat dál po hřebeni (už téměř samy) až na Rötlspitz neboli Punta Rosa (3 026m n. m.). Vše s parádními výhledy na Ortler.

Třetí túrou je výstup na horu M. Scorluzzo (3 094m n. m.) na jejiž svazích najdete i vojenské opevnění z první světové války. Z vrcholu je pak super výhled jak na průsmyk Stelvio tak až na Berninu.

Pokud se nechcete vracet stejnou cestou do Prata můžete se vydat přes průsmyk Umbrail do Švýcarska či dál pokračovat do Bormia.