Výšková / horská nemoc

Nepříjemný průvodce ve vysokých horách

Petr Liška
Napsal/a 2407 článků a sleduje jej/ji 241 cestovatelů
Výšková / horská nemoc
Vloženo: 31.05.2016
© gigaplaces.com

Jedno z největších nebezpečí hrozících ve velkých nadmořských výškách je takzvaná výšková neboli horská nemoc, která může způsobit nejen vážné zdravotní problémy, ale i smrt. Vzniká díky horšímu zásobování organizmu kyslíkem vlivem poklesu tlaku vzduchu se vzrůstající nadmořskou výškou. Při každém treku či horském výstupu ve velké nadmořské výšce je tedy zapotřebí věnovat čas takzvané aklimatizaci, díky které můžete některé nepříjemné efekty výškové nemoci prakticky eliminovat. Čas věnovaný aklimatizaci se vám rozhodně vrátí v tom, že si s daleko větší pravděpodobností dosyta užijete vrcholová panoramata bez bolesti hlavy.

Pásma nadmořské výšky

Vliv nadmořské výšky na organizmus

  • Naprosto bezpečné pásmo 0–2 500m n. m.: Pro naprostou většinu lidí naprosto bezpečné pásmo, kde téměř nejsou poznat vlivy nadmořské výšky.- Bezpečné pásmo 2 500–3 300m n. m.:V takovýchto výškách už většina neaklimatizoavných lidí zaregistruje, že se jim při výstupu hůř dýchá. Málokdo však zde trpí nějakými dalšími nepříjemnými projevy nadmořské výšky.- Málo nebezpečné pásmo 3 300–4 000m n. m.:Pokud byste měli v takových to výškách spát, už byste měli přemýšlet o aklimatizaci. Pokud do takovýchto výšek vyrazíte v rámci jednodenního výstupu a následně budete spát „nízko“, řešit to nemusíte.- Nebezpečné pásmo 4 000–6 000m n. m.:zóna, ve které neaklimatizovaní jedinci mohou dostat i výrazné projevy horské nemoci. Zároveň je to však pásmo, na které se dá ještě plně aklimatizovat a pobývat zde i dlouhodobě. Nejvýše položené obývané vesnice na světě mají okolo 5 500m n. m. Zde žijící obyvatelé však mají daleko více červených krvinek než lidé žijící v „normálních“ výškách.- Velmi nebezpečné pásmo 6 000–8 000m n. m.: zóna ve které již dlouhodobý pobyt není možný z důvodu postupné degradaci organismu. V rámci horských výstupů se musíte držet propracovaného aklimatizačního plánu.- Zóna smrti víc jak 8 000m n. m.: Většina lidí zde přežije pouze s dýchacím přístrojem. Spát v takové výšce je extrémně nebezpečné.

    Ve stručnosti: do čtyř tisíc metrů nad mořem moc výšku řešit nemusíte, pak už ano, hlavně spánek. Hranicí opravdu velké nadmořské výšky je cca šest tisíc metrů nad mořem.

Faktory zlepšující / zhoršující stav

Co můžete udělat pro lepší snášení výšky

  • Genetika: bohužel je to tak, vaše odolnost proti velké nadmořské výšce je dána z velké části geneticky. Dva na první pohled stejní trekaři/horolezci dodržující stejný aklimatizační program můžou dopadnout zcela odlišně. Jeden bude trpět s bolestmi hlavy ve stanu a druhý si dojde ještě fotit západ slunce někam na vyhlídku. Ideální je tak nejdříve testovat sebe sama postupně (3500–4000–4500 atd.) v rámci jednotlivých výprav a nechtít hned vylézt osmitisícovku (i kdybyste na to po technické stránce měli). Pokud zjistíte, že velkou nadmořskou výšku snášíte hůře než ostatní, musíte více myslet na aklimatizaci. Opačně, pokud zjistíte, že jste „stvořeni“ pro velké nadmořské výšky, můžete si zkrátit občas velmi dlouhý aklimatizační program.
  • Věk: i věk má vliv na snášení velké nadmořské výšky. Nejhůře ji snášejí malé děti a mladí lidé.
  • Tělesná konstituce: svalstvo spotřebovává velké množství kyslíku, takže i z toho důvodu velkou nadmořskou výšku snášejí lépe lidé šlachovití než svalnatí. Pokud tedy víte, že vás za pár měsíců čeká výprava do velkých výšek, je určitě lepší běhat či jezdit na kole než chodit do posilovny na objemové tréninky.
  • Dehydratace: Dodržování kvalitního pitného režimu je důležité ve všech nadmořských výškách, v těch velkých ale obzvláště. Hustá krev hůře zásobuje organizmus kyslíkem (navíc hrozí více omrzliny, či krevní sraženiny). Navíc mnoho lidí má ve větších výškách subjektivně menší potřebu pít, takže je potřeba se případně přemoci.
  • Chlad: často dost podceňovaný vliv. Zima zrychluje náš metabolismus, takže máte i větší spotřebu kyslíku. Pokud to jde a přírodní podmínky dovolí, snažte se, abyste se subjektivně stále cítili v teple.
  • Alkohol: pití alkoholu ve velkých nadmořských výškách se obecně nedoporučuje. Díky vstřebávání alkoholu do krve se zároveň snižuje množství vstřebaného kyslíku. Zároveň alkohol dehydratuje organismus. Navíc vliv alkoholu je až 3× silnější ve velkých výškách než na úrovni moře, takže se výrazně zrychlují další jeho negativní efekty jako je třeba (ne)jistota chůze, což je v horském terénu naprosto stěžejní.
  • Jídlo: ve velkých nadmořských výškách není také vhodné pořádat tučná jídla. Tělo nemá dostatek kyslíku na přeměnu takového typu jídla na energii. Daleko vhodnější jsou lehká jídla se spoustou cukru a minerálů.
  • Počasí: kupodivu i počasí má vliv na snášení nadmořské výšky. Vysoký atmosférický tlak – dobré počasí – zlepšuje okysličování. Opačně nízký tlak – špatné počasí – ho zhoršuje.
  • Rychlost vlastního pohybu: Ve velkých nadmořských výškách se vyplatí „nezávodit“ a chodit cíleně pomalu. Zkušení horští průvodci nasazují často až doslova šnečí tempo při výstupu. Rychlý pohyb unaví a hlavně spotřebuje mnoho kyslíku.
  • Pohyb po svých: vždy je lepší se do větších výšek dostat pozvolna po svých, než když vás někdo vyveze za pár hodin z nížiny někam do horského průsmyku.
  • Dobrá fyzická kondice: Vytrvalostní trénink obecně zkracuje dobu potřebnou na aklimatizaci.
  • Dobrý zdravotní stav: Pro snášení nadmořské výšky není rozhodně nejpodstatnější. Ale špatný zdravotní stav, zvlášť v respirační oblasti může v kombinaci s velkou nadmořskou výškou přinést komplikace výrazně dříve a výrazně horší.


**Ve stručnosti: ** naroďte se s dobrou genetickou výbavou, hodně běhejte, ať máte víc šlach než svalů a dobrou fyzičku. Stoupejte cíleně pomalu, ideálně za dobrého počasí, dobře se oblečte, ať vám není zima a pijte hodně vody a žádný alkohol. Nevyrážejte do hor nemocní.

Aklimatizační program

Jak vyzrát na velkou nadmořskou výšku

  • Aklimatizace - mantra všech horolezců či trekařů pohybujících se ve vysokých horách. Podstatou je jen pozvolné zvyšování dosažené nadmořské výšky a tím i zvykaní organismu na výrazně nižší příděl kyslíku. Pokud se dobře aklimatizujete, eliminujete tím také horskou nemoc a její nepříjemné a nebezpečné projevy. Příjemnou věcí je, že aklimatizace na větší nadmořskou výšku přetrvává individuálně až jeden rok.
  • Ideální nadmořská výška prvního noclehu: Pro úspěch celého treku či horského výstupu ve velkých výškách je většinou nejzásadnější plánování výšky jednotlivých noclehů. Projevy horské nemoci totiž většinou gradují právě v noci. První nocleh na jakékoliv výpravě by neměl být pro neaklimatizovaného člověka výš jak 3 300–3 500m n. m. /od této výšky se obecně vyplatí přemýšlet o aklimatizaci/.
  • Výška dalších noclehů: Následné zvyšování výšky dalších noclehů má být pozvolné v rozmezí 300–500 výškových metrů denně. Toto se lehce řekne, ale hůře občas provádí. Na některých trecích to lze bohužel jen těžko aplikovat.
  • Choď vysoko – spi nízko: toto je další klasické pravidlo pro dobrou aklimatizaci. Během dne se určitě pohybujte klidně i o 300 výškových metrů výše než budete spát. Zkušení horalé tak po dosažení tábora na spaní, pokud je v nejvyšším místě daného dne, často vyrážejí nalehko ještě někam vzhůru do kopce, aby se dostali výše než je kemp.
  • Odpočinkové dny: po každých zhruba 1 000 metrech výstupu (4 500m n. m. – 5 500m n. m. atd.) se velmi doporučuje odpočinkový den, kdy byste se měli jen tak povalovat u kempu či „zewlovat“ na nějaké vyhlídce a vstřebávat výšku. Idealisti a teoretici doporučují i 2 až 3 dny odpočinku, ale to může obětovat málokdo. Pokud však ten čas máte a je kam po okolí vyrážet, je to varianta rozhodně optimální.
  • Přechodné cílené sestupy: toto už není tak důležité pro nás cestovatele či trekaře, pro které je většinou rozumný limit 6 000m n. m. Ti, kdo zdolávají opravdu velké výšky se musí z času na čas vrátit, třeba i o kilometr níž, odpočinout si a teprve pak pokračovat v dalším výstupu.

    Ve stručnosti: délka aklimatizace závisí samozřejmě nejvíce na nejvyšším místě, které musíte překonat, respektive na nejvyšším místě noclehu. Na 4tisícové výšky vám většinou stačí tři dny. Na pětitisícové týden.

Formy a projevy horské nemoci

Co se vám může přihodit pokud podceníte

  • Akutní horská nemoc AMS (Acute Mountain Sickness): Nejběžnější a nejmírnější forma horské nemoci, kterou zažil skoro každý, kdo vyběhl do výšky moc rychle. Nejčastějšími příznaky jsou bolest hlavy, nespavost, únava, nechutenství, nevolnost až pocit na zvracení, otupělost.
  • Výškový otok plic HAPE (High Altitude Pulmonary Oadema): toto už je velmi vážný stav. Pozná se kašlem s občasným pěnivým hlenem či krví. Velká únava, občas téměř nemožnost vstát.
  • Výškový otok mozku HACE (High Altitude Cerebral Oadema): Nejvážnější stav končící často i smrtí, pokud se rychle neřeší! Postižený jedinec se často začne chovat pomateně, trpí halucinacemi, může být agresivní či naprosto apatický s neschopností vstát. Ztráta koordinace a rovnováhy – neudrží se na nohou. Může se jevit jako opilý.

    **Ve stručnosti: **horskou nemoc opravdu nepodceňujte. V nejlepším případě si zkazíte výstup či trek, v horším zdraví.

Jak bojovat s propuknutou horskou nemocí

Hlavně se nestydět sestoupit!

  • Mírné příznaky: pokud začnete trpět mírnými příznaky, jako je například nejčastější bolest hlavy viz. AMS, zkuste počkat v dané výšce další den – příznaky by měly odeznít.
  • Zhoršující se horská nemoc: pokud mírné příznaky ignorujete a stále stoupáte výše, váš stav se bude s největší pravděpodobností zhoršovat, někdy i velmi rychle. Zde pomůže už jen sestup níže – často stačí na zlepšení stavu i jen 500–1000 výškových metrů.
  • Vážný zdravotní stav: pokud podceníte i zhoršující se příznaky, může u vás propuknout i smrtelně nebezpečný otok mozku. Jedinou záchranou je zde v podstatě co nejrychlejší přesun, co nejníž to jde. Navíc většinou s asistencí druhých, protože vy už na to nebudete mít duševní a fyzické schopnosti. Hranice zlepšení je většinou pod čtyřmi tisíci metry nad mořem.

    Ve stručnosti: pokud na sobě pocítíte příznaky horské nemoci, tak dál nestoupejte. Pokud se budou zhoršovat, tak mazejte rychle dolů, pokud je vám zdraví milé.

Medikace

Co vám může pomoci

  • Klasické prášky na bolení hlavy vám můžou často i uškodit, protože nezjistíte tak rychle, že se vám příznaky horské nemoci zhoršují.
  • Diamox: často se používá jako prevence, ale i jako lék horské nemoci. Má i vedlejší účinky.
  • Dexamethason: při mozkovém edému
  • Nefidipin: při plicním edému
Zatleskej autorovi článku!
Sdílej to:

Praktické informace

Láká tě Svět? Tak na co ještě čekáš!

Cestovní pojištění

Dobré cestovní pojištění je naprostá cestovatelská nutnost ať už vyrazíte kamkoliv. Vyber si to nejlepší dostupné!

Akční zájezdy

Pokud máte na svých cestách rádi, co nejméně starostí využijte akční nabídky cestovních kanceláří a cestujte bez stresu.

Levné letenky

Začni svou vysněnou cestu tím, že si pořídíš tu nejlepší letenku za akční cenu. Je přeci zbytečné platit více.

Levné hotely

Vyber si v předstihu hotel dle svých představ. Nemusíš pak řešit na místě, že už je plno, nebo že se ceny zvýšily.

Akční průvodci

Vyber si z nabídky průvodců Lonely Planet za akční ceny, ať na své cestě nemineš nejlepší místa.