Cestopis Rumunsko expresně - 2

Cestopis Rumunsko expresně - 2

díl 2. Bukurešť

Chci tam
Byl jsem tam
Hodnocení:Průměrný
Přelidněnost: Průměrná
Obtížnost: Minimální
Čas: 7:00 hod

Hlavní město Rumunska, kde se mísí dávná historie s historií spojenou s diktátorem Nikolaem Ceausescem

Obsah článku
Recenze [1x]

Bukurešť

Denní výlet z Brašova

V úterý ráno už je počasí o poznání lepší a tak k přesunu na vlak volím opět své dolní končetiny. Osobní vlak do Bukurešti jede už v 6 hodin a po necelých 4 hodinách jízdy by mě měl vyklopit na nádraží „Nord“ tedy hlavním nádraží v rumunském hlavním městě. U přepážky kupuji za 24 RON jízdenku. Tady jen poznámka k cenám vlaku, pokud přesně víte kdy pojedete, je nejlepší způsob koupit jízdenky cca měsíc dopředu na internetu, jízdné je pak o cca 25% levnější než u pokladny a čím více se blíží datum odjezdu tím více se jízdné zvyšuje. Vlaky IR (obdoba našich rychlíků) jsou o cca 100% dražší než vlaky osobní ®. Jinak i na osobní vlaky se vydávají jízdenky na konkrétní číslo vlaku,takže nejste-li si jisti odjezdem, nic dopředu nekupujte, v ceně vlaků IR je i místenka.

Vlak tvoří elektrická lokomotiva a 3 patrové vagóny stejné jako na posázavském pacifiku, jen v modrožluté kombinaci. Po rozjezdu zavzpomínám na časy, tak před 25 lety, kdy rychlíky na Moravu a Slovensko vyjížděly krokem z hlavního nádraží v Praze a to ta mohutného klapání kol přes kolejnicové spoje. Teprve po úplném výjezdu z nádraží vlak trochu nabírá rychlost, ale stejně bych jeho jízdu charakterizoval jako „hodně rozvážnou“. Ale to nevadí, nejsem na útěku alespoň se mohu kochat přírodou. Stoupáme do hor a čeká nás sedlo Predeal a posléze stanice Busteni a Sinaia. Ten první a poslední název si ještě pamatuju ze zímního katalogu ČEDOKU před rokem 89, kde byly nabízeny jako zimní rumunské destinace ještě se střediskem Poiana Brasov.

Dále už vlak jen klesá do města Ploiesti a odtud rovinou tady už přeci jen trochu rychleji až do rumunského hlavního města. První starost po výstupu byla obstarat si celodenní jízdenku na městskou dopravu. Tady pozor, jiná společnost provozuje metro a jiná tramvaje a ostatní veřejnou dopravu. Vedle nádraží nacházím automat na jízdenky, kde si za 9,6 RON kupuji celodenní jízdenku (včetně kartičky za 1,6 RON) a posléze se přesouvám do podzemí, kde si u automatu zakupuji celodenní jízdenku na metro za 8 RON (s automaty se dá bez problémů pokecat anglicky). A vcházím do stanice metra. Zdejší podzemka začala jezdit v roce 1979 a což je trochu s podivem na rozdíl od dalších měst bývalého bloku zde nikdy nejezdily ruské vozy (jako v Praze, Varšavě, Budapešti, Sofii), ale zdejší vozy byly vyrobeny v licenci v Rumunsku ve vagónce 23. říjen a spíše se podobaly západním vozům.

Síť metra má 4 tratě, další 2 se připravují, zajímavá je linka číslo 1, která vyjíždí ze stanice Dristor2, obkrouží centrum města, a přes stanici Dristor 1 (kde je přestup na ní samotnou) vyjíždí na předměstí. Po validování jízdenky v turniketu scházím do podzemí a nastupuji do vlaku směr Dristor 2. Na konečné přestoupím na stanici Dristor 1 a čekám na vlak, který jede na konečnou jen o několik metrů nade mnou. Vystupuji ale na náměsti Piata Unirii, což je kousek od historického centra města.

Tady přecházím rušnou silnici a dostávám se do úzkých uliček středu města. Nejprve narážím na archeologické naleziště Curtea Veche, kde jsou zbytky rezidence Vlada III Drákuly, který odtud řídil obranu před Turky. Hned vedle je kostel sv. Antonína postavený roku 1559 a je nejstarší udržovanou stavbou v Bukurešti. Pokračuji ulicemi Strada Selari a Strada Lipcani. Je vidět, že bude potřeba ještě hodně práce opravit všechny zdejší domy, některé vypadají slušně, ale některé jsou před rozpadem.

Naproti starému městu před Bulvár Iona Konstantina Bratina je kostel svatého Jiří – nový, který založil princ Constantine Bracoveanu. Na dvoře kostela je první rumunské knihkupectví. O několik desítek metrů dále na bulváru se nachází další architektonicky významná stavba – nemocnice Coltea. První místo, kde se lěčili pacienti tu bylo už od roku 1704, budova, kterou je možno vidět je z roku 1887. Hned vedle je kostel Coltea, který je ještě starší než původní budovy nemocnice.

Vracím se zpět do starého města, tady v ohbí ulice Strada Blanári narážím na kostel svatého Mikuláše, který byl několikrát zničen, zemetřesením i požárem a momentální podoba je až z roku 1867, ale zmíněn byl už o 2 století dříve. Přes ulici stojí zástup lidí s ukrajinskými pasy, čekají na vyřízení pracovních povolení. I přes to, že Rumunsko patří k chudším zemím evropské unie, vyplatí se občanům z postsovětských republik zde pracovat.

Pak ještě pořizuji fotozáznam u národní knihovny a sídla a muzea národní banky a pak už mě čeká opravdu skvost – Stavropolský klášter. Byl postaven v tzv Brancoveanském stylu v roce 1724 na dvoře hostince. Do dnešních dob z kláštera zbyl jen kostel, část byla zničena zemětřesením, část za komunismu. Dnes ukrývá největší sbírku byzantských hudebních knih.
Přicházím opět na bulvár, tentokrát na druhé straně historického centra Bukurešti. Hned naproti mě praští do očí palác CEC z roku 1900, dnes sídlo banky a trochu severněji pak nalézám další kostel Zlatari, jehož počátky sahají do 17 století a také byl několikrát poničen zemětřesením.

A postupně se dostávám k největší (pro mě) zajímavosti a to bývalému Ceausescovu paláci, dnes sídlu rumunského parlamentu. Ten se nachází od starého města zhruba jeden velký blok, a to na bulváru Svobody. Z návrší nad rušným bulvárem majstátně zhlíží druhá největší budova světa, ve které je i několik muzeí. Dá se rovněž koupit vstupenka i jen na výstup na terasy nad bulvárem, ale vzhledem k tomu, že fontány, které rozdělují bulvár Unirii na dvě poloviny byly v rekonstrukci, a výhled by tak nebyl moc hezký, oželel jsem to. Naproti této stavbě se také nacházejí budovy ministerstev a já se zrovna proplétal mezi televizními kamerami a špalíry novinářů. Vzácná návštěva v Bukurešti? Ale vůbec, Jen prazentace nových úklidových automobilů pro město. Parlament obcházím z pravé strany. Jen oplocení měří v tomto směru přes jeden kilometr.

Ale copak se za parlamentem staví? Bude to ortodoxní katedrála spásy lidu. A její velikost? Přijde mi, že když se nepovedlo mít v Rumunsku největší budovu na světě, tak aspoň budou mít největší katedrálu. Na konci oplocení ještě nacházím malý kostelík vlastně kapli, která byla vybudována v roce 2011 a je to vlastně taková náhrada, než bude dokončená celá katedrála. Obcházím celý parlament a vracím se zpět podél jeho levé strany, odkud je taky jediný přístup k budově. Ostatní vchody a vjezdy jsou střeženy.

Přes park Izvor, odkud je ještě slušný výhled na majestátnou budovu parlamentu, jdu na metro a přejíždím na náměstí vítězství (Piata Victoriei), můj plán je dojet k muzeu vesnice, která se nachází v severní části města v blízkosti řeky Colentiny. Jenže všechno je jinak. Na stanicích tramvají totiž nejsou mapky, ani jízdní řády a tak to že tramvaj pojede lze vyčíst jen z barvou natřeného čísla na sloupku zastávky. Po tom,co jsem nastoupil do linky na opačnou stranu a ještě ztratil další čas hledáním, jsem nakonec dojel stejně jinam, než jsem chtěl a tak od depa Bucuresti Noi jsem se rozhodl, že se vrátím na nádraží a koupím lístek na cestu zpět. Nasedám tentokrát do trolejbusu, který se jeví tak o dvě generace mladší než tramvaj. Tady funguje i informační systém a hlášení zastávek.

Jelikož mám ještě čas, vystupuji u ortodoxní katedrály Svatého Jiří, který byl stavěn v letech 1926 – 1931. Měl jsem dobrý nápad přijet na nádraží dříve, protože paradoxně tady jsem měl při koupi jízdenky problém s angličtinou. Nakonec mi musela přijít na pomoc jedna mladá slečna. Upřímně, za tu dobu, co mě paní pokladní odbavovala, jsem už ten jejich systém pochopil a klidně bych si jízdenku vytiskl sám, tedy kdyby mi v tom nebránilo sklo přepážky.

Po rychlém obědě v rychlém občerstvení, se ještě jednou vracím na náměstí vítězství, je tu řada impozatních budov a muzeí, jako národní rolnické muzeum, národní muzeum přírody a národní geologické muzeum. Doprava je částečně vedena po povrchu a částečně v podzemí, ale i tak je tu velký provoz, větší než v Praze, bulváry jsou často tříproudové v obou směrech.

Sedím na svém místě a vlak interregio mě veze zpět do Brašova. Čistý klimatizovaný vůz, chemické WC, informační systém…no už na úrovni. A já si shrnuji zážitky z rumuského hlavního města. Abych řekl pravdu moc mě nenadchlo. Možná by chtělo trochu doladit, opravit staré domy v historickém centru, uvidím, co mě čeká zítra jako jednička v TOP 10 – Sighishoara. Ale to až v dalším díle.

Kostel svatého Antonína

Nejstarší udržovaná církevní stavba v Bukurešti

Kostel svatého Antonína

Nemocnice Coltea

Toto je budova až z roku 1887, ale její předchůdce zde stál už o 200 let dříve.

Nemocnice Coltea

Kostelík spásy lidu

Kostelík,který se nachází v zadní části pozemku, na kterém stojí parlament byl vybudován v roce 2011 a je takovým provizoriem, než bude dokončená stejnojmenná katedrála podstatně větších rozměrů.

Kostelík spásy lidu

Stavropolský kostel

Jen kostelík zbyl na místě kláštera z roku 1724. Část byla poničena zemětřesením, část komunisty.

Stavropolský kostel

Katedrála svatého Jiří.

Katedrála svatého Jiří z roku 1931 se nachází blízko nádraží Bucuresti Nord.

Katedrála svatého Jiří.

Bukurešťské metro

Metro v Bukurešti jezdí od roku 1979 a na rozdíl od ostatních bratrských zemí Sovětského Svazu zde nikdy sovětské vozy nejezdily.

Bukurešťské metro


Články v okolí
Zajímavosti v okolí
Chtějí tam
Chci tam
Byli tam
Byl jsem tam