San Francisco – Historické tramvaje

Přestože se těmto vozidlům říká tramvaje, vlastně o klasické tramvaje nejde. Tramvaje jsou totiž poháněny elektrickými motory ve voze, zatímco tato vozidla jsou tažena lanem umístěným pod vozovkou. Ostatně anglicky y se nazývají cable car (lanovka). 

Historické vozy využívají k pohybu lana, které je nataženo v šachtě pod vozovkou po celé délce trasy. Lano je navíjeno z centrálně umístěné strojovny. Řidič (anglicky grip man) se pomocí řídicí páky „připne“ (grip) k pohybujícímu se lanu, čímž se dá tramvaj do pohybu; při zastavení se pak vůz od lana „odepne“ a pomocí brzd zabrzdí. Rychlost vozidla je tak určena rychlostí pohybu lana, která je stabilní – 15,3 km/hod.
Ovládání vozidla na strmých kopcích s mnoha křižovatkami je proto velmi náročné.

Některé úseky jsou opravdu velmi strmé, a pokud sedíte vepředu, tak se vám může tajit dech a budete doufat, že brzdy u starého vozidla jsou v pořádku..

S ohledem na extrémně prudké kopce ve městě nedokázaly koňské povozy některé úseky projet. Proto bylo rozhodnuto o zprovoznění lanovek.
První lanovka vyjela již v roce 1873. Počet linek pak rychle narůstal a brzy dosáhl celkového počtu dvacet tři. S postupem času se však z provozních důvodů začaly prosazovat elektrické vozy. Navíc velké zemětřesení v roce 1906 lanový systém značně poničilo. V roce 1912 proto zůstaly v provozu pouze tři linky, a to jen proto, že některé strmé kopce nelze elektricky poháněnou tramvají vyjet.
Tyto úseky by sice bylo možné vyjet autobusy, ale nakonec bylo rozhodnuto tyto historické vozy zachovat v provozu. 

Vzhledem k tomu, že ovládání vozidel je pouze na jedné straně, je nezbytné vozy na konci tratě otočit. Není to zajištěno smyčkou jako u běžných tramvají, ale točnou, kde obsluha vozidlo na místě otočí. Provádí se to ručně, což je pro turisty velmi atraktivní podívaná.

Na konečných zastávkách tramvaje jsou často dlouhé fronty turistů, kteří touží po svezení. Někteří turisté proto zkouší nastoupit o jednu či více stanic dál. Není však jisté jestli se jim podaří se pak do vozu nacpat. Jízdenku je možné si koupit ve voze.

Tramvaje umožňují adrenalinovou jízdu na stupínkách po bocích vozidla. Dejte velký pozor v obloucích a při míjení vozidel!
Počet míst na stupátkách je omezen, kdo dřív přijde, ten bude mít lepší pozici a zážitek!

Každá z historických linek má spoustu zastávek, na kterých je možno libovolně vystupovat a nastupovat. Turisté zpravidla dávají přednost projetí celé trasy a nástupu na konečné zástavce. Tramvaje jsou často tak plné, že se na zastávkách podél cesty málokdy podaří nastoupit.

Turisticky asi nejzajímavější je červená linka Powell-Hyde adoporučuji začít na konečné zastávce, kde je unikátní točna tramvají.Vagóny se na ní otáčejí ručně lidskou silou. Ve frontě na projížďkunej­spíše strávíte pár desítek minut, ale budete mít jistotu, že sesvezete. Nástup na dalších zastávkách závisí na zaplněnosti­projíždějící tramvaje a nemusí se vám podařit nikde nastoupit.
Pro nejlepší vyhlídku na zátoku je dobré se po nástupu do vozu držetna její východní straně (platí pro linky Powell/Mason a Powell/Hyde) –tedy při jízdě z centra směrem k zátoce napravo a nalevo v případěcesty opačným směrem. 

Pro turisty je asi nejvhodnější nastoupit do tramvaje na zastávce Powell, která je přímo u výstupu z metra. Musíte si ale dát pozor a nastoupit do správné linky, neboť odtud odjíždí jak červená, tak i modrá linka.

Cena jednoduché jízdenky na cable car je 8 USD. Je možné zakoupit celodenní jízdenku. Není to levné, ale rozhodně top stojí za to.