San Francisco - Alcatraz

V současné době je Alcatraz turistickou atrakcí a každý rok ho navštíví miliony lidí. Věznice je otevřena denně od 9:00 do 17:00 a o návštěvu je navzdory vstupnému 45 USD takový zájem, že je nutné si vstupenky předem rezervovat. 
Výlet na Alcatraz začíná na molu číslo 33, kde se nachází přístavní terminál. Odtud se návštěvníci přepraví na ostrov lodí. Plavba je dlouhá necelé tři km a trvá asi 15 minut. Po příjezdu na ostrov se turisté mohou volně procházet po ostrově a prohlížet si věznici i celý areál. K dobrému porozumění života na ostrově jim slouží individuální audioprůvodci. Je to skvělý způsob, jak se dozvědět o historii vězení a o životě vězňů i dozorců.
V Alcatrazu panoval velmi přísný režim vynucovaný tvrdými tresty a mnoho vězňů proto přirovnalo zdejší pobyt k peklu. V systému amerického vězeňství se tradovalo heslo „Poruš zákony a půjdeš do vězení, poruš vězeňské zákony a půjdeš do Alcatrazu!“ Vězni měli nárok na jídlo, oblečení, přístřeší a lékařskou péči. Cokoli jiného bylo považováno za privilegium, které si museli zasloužit.

Hlavní vězeňská budova se skládá ze čtyř bloků cel, jídelny, kuchyně, kontrolní místnosti, kanceláří dozorců, návštěvní místnosti, knihovny a dalších pomocných prostor. Cely byly umístěny ve třech patrech nad sebou. V podzemí jsou sprchy, šatny a sklady, v horním patře byla umístěna vězeňská nemocnice. Celkem zde bylo 336 cel, ale nikdy nebyly všechny obsazeny. Průměrný počet vězněných byl 260.
Většinou prostor se dá volně procházet, poslouchat výklad ze zapůjčených sluchátek a dokonce vstupovat i do několika vězeňských cel.

Na severozápadním konci budovy je umístěna jídelna s kuchyní. Rozsáhlá jídelna byla jednou z mála možností, kde se mohli vězni navzájem setkat. Zajímavostí je, že údajně byla zdejší kvalita jídla velmi dobrá a vězňům bylo dovoleno sníst tolik jídla, kolik chtěli. Bylo to prý proto, aby se zamezilo vězeňské vzpouře. Přesto se vzpourám zabránit vždycky nepodařilo. Dokonce při nich bylo zabito i několik dozorců.
Jídlo se podávalo třikrát denně a na konci každého 20minutového jídla v jídelně byly vidličky, lžíce a nože rozloženy na stůl a pečlivě spočítány, aby se zajistilo, že nic nebylo vzato jako potenciální zbraň. Jídelna byla z bezpečnostního hlediska rizikové místo, proto měla na stropě připevněné nádrže se slzným plynem, které bylo možné aktivovat dálkovým ovládáním, pokud by se vězni bouřili nebo se pokusili o útěk. Před jídelnou byl z bezpečnostních důvodů umístěn detektor kovů.
Na stěně můžeme stále vidět vyvěšené snídaňové menu z 21. března 1963, tedy v den, kdy bylo vězení uzavřeno a poslední vězni byli odvezeni do jiných zařízení. Jídelníček obsahoval cereálie, dušenou celozrnnou pšenici, míchaná vejce, mléko, dušené ovoce, toasty, chléb a máslo. Byly zde rozmístěny stoly a lavice, vždy pro šest osob. Ty jsou ale v dnešní době nahrazeny výstavou fotografií a příběhů nejznámějších věz­ňů.

Na jižním svahu ostrova bývalý přehlídkový dvůr, dnes rozsáhlé hnízdiště ptáků, kteří tu mají, díky absenci predátorů, nerušený ráj. Nachází se tu jedna z největších kolonií racků na severním kalifornském pobřeží. 

Nad přístavem je vidět ručně načmáraný obrovský nápis „Indian Land“. Je to vzpomínka na zajímavou epizodu v historii ostrova. V listopadu 1969 obsadila ostrov skupina Indiánů, kteří vznesli řadu požadavků vůči vládě. Indiáni byli z různých kmenů a měli různé požadavky. Někteří požadovali navrácení ostrova Alcatrazu, který byl v minulosti tradičním indiánským územím. Jiní požadovali právo na sebeurčení a návrat dalších indiánských území. Indiáni také požadovali ukončení diskriminace indiánů ze strany americké vlády. Indiánská okupace Alcatrazu trvala 19 měsíců a byla ukončena až po zásahu polici.