Túra do hor nad jezero Sonkol

Panoráma na sever od jezera Sonkol tvoří plochý hřeben se zhruba deseti vrcholky vysokými mezi 3 700–3 900 metry nad mořem. Velmi dobře schůdná a zároveň pěkná vyhlídka je hora na samotném západním konci hřebene. Po zhruba čtyřech kilometrech chůze (50minut) podél břehu jezera od tábora Bataj-Aral můžete u osamocené jurty odbočit přímo k této hoře.

Osamocená jurta, kde jste odbočili od jezera směr hory vypadá opravdu mysticky – skoro jak samota u lesa, ale tady by strom pohledal.

Po 15 minutách chůze jste už na kraji masivu. Zvířaty se to v okolí jezera jen hemží a dodávají mu kouzlo

Po chvíli je už dobře vidět, přes rozkvetlé louky, jurtový tábor Bataj-Aral – východisko této túry.

Vlastní výstup není moc náročný, můžete jít prakticky libovolně. Nejlepší je však stoupat po hřebeni na kterém jsou občas roztroušené zbytky skalek.

S přibývající výškou dostáváte i trochu jiný pohled na hřeben, než od jezera. Jsou to hory dvou tváří – na jednu stranu pozvolné travnaté hřebeny, pok kterých se dá pohodlně kráčet a na druhou velké úseky ostrých zvětralých skalek, které jsou tak pro horolezce.

Po dvou hodinkách chůze od jezera jste už skoro na vrcholu hory. Velkou a jedinou nepříjemností zde může být velmi silný vichr, který zde téměř pořád duje

Vrchol hory, který je vidět od jezera je vlastně jen předvrchol s velkou skalkou. Výhled z něj, hlavně na jezero, je moc pěkný, ale pokud chcete pořádně vidět i na sever, respektive se dostat na hlavní hřeben tohoto mini pohoříčka musíte pokračovat ještě víc jak kilometr dál.

Ač se z dálky zdá, že hlavní hřeben tohoto mini pohoříčka by byl ideální na pohodlný turistický přechod, tak z blízka je vidět, že tomu tak není. Na rozdíl od táhlých hřebenů vedoucím k němu je relativně ostrý, plný rozpukaných skalek a příkrých suťových polí vedoucích na obě strany.

Vlastní vrchol hory je spíš takový táhlý hřeben ve výšce 3 700m n. m. se zbytky sněhu na začátku léta.

Nejkrásnější místo je však až na hlavním hřebeni, kde vidíte i na „druhou“ stranu do údolí. Za dobrého počasí je krásně vidět i 70km vzdušnou čarou vzdálený Kyrgyzský hřeben s téměř pěti tisícovými horami. V pozdním odpoledni to však na focení těchto vzdálených hor moc není, jelikož jsou v silném protisvětle.

Při pohledu na sever je vidět další „bezvýznamný“ ještě o něco menší travnatý hřeben. Za ním se už zvedají pořádnější, pěkně zubaté hory.

Skoro hodinu se budete vracet stejnou cestou než zahájíte sestup do většího údolí s několika pasteveckými jurtami. V takových to bočních údolí stále uvidíte původní život neovlivněný turismem.

V podvečer je na svazích hor docela živo – mohutná stáda se vrací zpět domů z pastvy. Jen občas ale u nich uvidíte člověka většinou se zde zvířata pohybují tak jak samy chtějí.

Návrat zpět je velmi pěkný, protože travnaté údolíčko s jurtami je velmi malebné, zvlášť na sklonku dne.

Při pohledu na druhou stranu vypadá údolí výrazně dramatičněji. Každopádně odtud do jurtového kempu je to okolo hodiny chůze, tak vás možná bude i trochu tlačit čas, pokud jste na tuto túro vyrazili až odpoledne.

Ještě než dorazíte zpět do tábora můžete si cestou užívat opravdovou kyrgyzskou romantiku.