Výstup k jezeru Köl Ükök I.

Cesta na východisko treku je relativně jednoduchá – buď si najmete taxík, nebo si dáte navíc 7,5 kilometru pěšky jižním směrem po prašné silnici z Kočkoru přes vesnici Isakajev (dříve Bolshevik) až k osamocenému stavení Küpke, kde je oficiální start treku. Celou cestu budete mít krásný výhled na hřeben hor a údolí kterým půjdete.

V Küpke (2 025m n. m), samotě s pěkným výhledem na oázu Kočkoru na obzoru, je oficiální začátek treku. Informace, že zde končí „silnice“ jsou však dost nepřesné. Pro off road sjízdné cestě budete pokračovat ještě několik kilometrů dále až k onomu bočnímu údolí, které pak budete muset přebrodit. Teoreticky si tedy můžete celý tento dlouhý nástup k jezeru  zkrátit, pokud seženete a zaplatíte dobré auto.

Jen pár set metrů od Küpke je zavlačovací kanál s jezírkem. To je nadlouho poslední kontakt s vodou, protože teď vás čeká dlouhý pochod „pouštním“ údolím.

Cesta nestoupá nijak prudce, ale i tak je pochod v tomto otevřeném náslunném údolí docela úmorný.

Z cesty není do kaňonu řeky Ükök vidět, takže pokud si ho chcete prohlédnout musíte trochu popojít.

Při pohledu zpět je pěkně vidět malá vesnice Kara-Suu uprostřed obrovitého, skoro pět kilometru širokého, hlavního údolí obklopeného vyprahlými horami. Scenérie jako z Ladakhu.

U prvního bočního údolí, které na tomto pochodu budete míjet, se krásně otevře výhled na další pokračování cesty. Říčka Ükök stále teče podél skalní stěny. Výstupová cesta traverzuje ploché stráně vysoko nad ní. V tomto prvním bočním údolí neteče voda ani brzy z léta, tak si na osvěžení z potůčku ještě musíte chvíli počkat.

Čím jste výše, tím jsou výhledy zpět na Kočkor a hory Kyrgyzského hřbetu za ním lepší.

Po necelých dvou hodinách pochodu vyprahlým údolím z Küpke konečně dojdete na první místo, kde se dá osvěžit a schovat ve stínu. Pozor – prašná cesta pro off road kousek před tímto údolím klesá až skoro k hlavní řece – tak pokračujte v traverzu po pěšině a dolů ji nenásledujte. Připojíte se k ní zase po čase.

Relax u potůčku je velmi příjemný. Určitě se vám nebude chtít moc zvedat a pokračovat dál s těžkým baťohem na zádech :-)

Jen o půl kilometru dále je další potůček, kde můžete také doplnit zásoby vody.

Z vyhlídky u druhého potůčku je pěkně vidět další pokračování naší cesty. Pěšina se za pár set metrů zase napojí na džípovou cestu a traverzuje svahy ještě výše nad kaňonem řeky Ükök než předtím.

Údolí se čím dál více stáčí, tak za chvíli budete mít už úplně poslední výhled na Kočkor a oázu okolo něj. Z tohoto pohledu jsou vidět i obě malá údolí s potůčky a džípová cesta co je výrazně spodem objíždí.

S rostoucí výškou přibývá pozvolna i zeleně a tím pádem se začíná objevovat i první dobytek. Krajina se zvolna stává malebnější. Turistů tu většinou potkáte jen pár. Občas projede místní na koni.

V horách jen málokdy uvidíte jít místní pěšky. No není se čemu divit, co vy půjdete celý den on urazí na koni za chvíli. Nyní vás čeká výstup na hranu největšího bočního údolí Tör Terc na tomto treku.

Z hrany se vám otevře opravdu široký výhled do kraje. Před vámi jsou první pastviny a daleko na obzoru vidíte morénu jezera Köl Ükök. Už odtud slyšíte burácet řeku Terc, kterou budete muset za chvíli přebrodit, ale vidět ani odtud není. Teče zařízlá v úzkém kaňonu.

Tak jste konečně na konci první etapy výstupu k jezeru köl Ükök – u řeky Terc. Burácí zde mezi mohutnými balvany a pokud zde nejste brzy ráno, tak je v ní i dost vody. Pokdu máte více času a dobrodruřnou náturu můžete si dát boční výlet i do tohoto údolí. Čeká vás cca 7km pochodu než dojdete k ledovci, který napájí tuto dravou říčku.

Brod není opravdu moc příjemný. Řeka v těchto místech ostře klesá dolů a teče v několika dravých proudech. Ale nic jiného vám nezbývá než přes ní projít, pokud chcete pokračovat dále.