Praha – hlavní nádraží

S rostoucím významem železniční dopravy však původní budova brzy přestala kapacitně vyhovovat. Na počátku 20. století se proto rozhodlo o její přestavbě a rozšíření. V architektonické soutěži zvítězil návrh Josefa Fanty, který navrhl novou, secesní budovu. Stavba probíhala v letech 1901–1909 a výsledkem bylo impozantní dílo, které dodnes obdivujeme.

Dominantní prvek celého komplexu je Fantova budova, která je považována za jednu z nejkrásnějších secesních staveb v Praze.

Na počátku roku 2024 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce Fantovy budovy, která jí navrátila původní lesk. Byly restaurovány fasády, vitráže, štuková výzdoba i další interiérové prvky. Dnes tak můžeme obdivovat tuto secesní perlu v plné kráse.
Některé prostory jsou ale přístupné pouze při objednaných komentovaných prohlídkách.

Hlavní hala působí na návštěvníky ohromujícím dojmem svou prosklenou klenbou, vysokými stropy a mramorovou podlahou působí dojmem divadelního prostoru. Světlo pronikající skrze vitráže vytváří hru barev a stínů, která dodává interiéru magickou atmosféru.

Prosklená klenba nad hlavní halou je mistrovským dílem sklářského umění. Její konstrukce je tvořena ocelovými nosníky a skleněnými výplněmi s ornamentálními motivy. Vitráže zobrazují alegorické postavy a symboly, které oslavují technický pokrok a dopravu.

Tento půvabný secesní prostor původně sloužil jako čekárna pro cestující I. a II. třídy. Zdobí ho bohatá stropní štuková výzdoba a navazující plastické prvky. Stěny a strop sálu zdobí bohaté štukové ornamenty s rostlinnými a geometrickými motivy, typické pro secesní styl.

Zajímavostí je, že jde o jedinou část historického severního křídla s rovným stropem, všude jinde má totiž strop valenou klenbu.

Impozantní sál o celkové výměře 356 m2 původně sloužil jako restaurace I. a II. třídy. Monumentální prostor s valenou klenbou a lunetami je zdoben barevnými okenními vitrážemi s motivem okřídleného kola, symbolu železnice.

Během rekonstrukce byl na zdi nalezen zamalovaný zlacený státní znak první republiky s nápisem „Pravda vítězí“. Tímto znakem měl být po vyhlášení samostatného Československa v říjnu 1918 vítán T. G. Masaryk jako první prezident ČSR při svém návratu z exilu.
Pod znakem je umístěna replika monumentálních dobových hodin. 

Dnes krásně rekonstruovaný sál slouží jako multifunkční prostor pro konání různých akcí. Sál je osvětlen původními mosaznými secesními lustry, doplněnými moderními nastavitelnými reflektory po obvodu stěn. Je možné si ho komerčně pronajmout.

Od Fantova sálu vede severním směrem chodba s valenou klenbou a bohatou výmalbou. Na stěnách jsou alegorické masky představující jednotlivé kontinenty. Za pozornost stojí i repliky dobových světel, krásně restaurovaná štuková výzdoba a výmalba s květinovými motivy.

Na konci chodby se nachází Sloupový sál, který je opravdovým klenotem české secesní architektury. Byl určen jako čekárna a restaurace III. Třídy. Návštěvníky zaujme bohatá štuková výzdoba a zachovalé barevné vitráže se secesním motivem.
Název sálu je určen tím, že celý monumentální prostor je rozdělen čtyřmi masivními pilíři. 

Ženské figury na čtyřech hlavních pilířích připomínají čtyři roční období. Postranní sloupy zdobí alegorické postavy lovu, rybářství, polních a hospodářských prací. 

Na sloupech se zachovaly původní keramické mozaiky z rakovnické Šamotky. Zachovaly se v neporušeném stavu, přestože zde byla v polovině 20. století provozována nádražní restaurace.

Přímo pod kopulí Fantovy budovy se v chodbě vedoucí k nástupištím nachází „Památník Rozloučení“. Jde o přesnou repliku dřevěných dveří s vnějším oplechováním z vagónu III. třídy osobního vlaku Ty spolu s pamětní deskou připomínají záchranu 669 židovských dětí. Ty v roce 1939 odcestovaly z Prahy díky hrdinskému činu sira Nicholase Wintona a unikly tak smrti v německých koncentračních táborech. Ke slavnostnímu odhalení došlo 27. května 2017.

V chodbě k nástupištím se naproti památníku rozloučení nachází pamětní deska z bílého mramoru s portrétem amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, který přispěl ke vzniku Československa. Deska byla odhalena 16. 11. 1990 za přítomnosti prezidenta USA George Bushe. Tím byl také nádraží navrácen čestný titul „Nádraží prezidenta W. Wilsona“.

U prvního nástupiště se nachází dojemný bronzový památník, socha a pamětní deska věnovaná Nicolasi Wintonovi, který zachránil stovky židovských dětí před německými okupanty. Winton v roce 1939 zachránil 669 dětí transportem do koncentračních táborů, tím, že zorganizoval jejich odjezd do Anglie. Děti již nikdy své rodiče nespatřily, protože byli zavražděni v německých koncentračních táborech. Památník je rovněž věnován 15131 dětem zavražděných v koncentračních táborech.
Na přilehlé budově jsou pamětní desky železničářům, kteří byli během německé okupace zavražděni.

V 70. letech byla před a pod historickou budovou vybudována nová odbavovací hala, která byla v roce 1974 propojena se stanicí metra. Dnes si většinou spěchající cestující ani nevšimnou secesního skvostu nad nimi. Při sledování panelů s odjezdy vlaků jim ho může připomenout model budovy postavený ze stavebnice LEGO.