Článek Korintský průplav

Nezvyklá úzká, hluboká jizvu v zemi, jejíž strmé, až 90 metrů vysoké stěny se tyčí k nebi. Na dně této jizvy, o šířce pouhých 25 metrů, se leskne tyrkysová voda. Po hladině se pomalu posunuje malá výletní loď, jejíž cestující ohromeně vzhlížejí k nebesům. Tak vypadá jeden z nejzajímavějších a nejvelkolepějších inženýrských počinů lidstva – Korintský průplav.
Průplav je 6343 m dlouhý, 24,6 m široký a stěny jsou 79 m vysoké.

Myšlenka na propojení obou moří je stará více než dva tisíce let. Již v antickém Řecku si lidé uvědomovali výhody takového spojení. První, kdo se o to pokusil, byl Periandros z Korintu v 7. století př. n. l., který zde postavil dlážděnou silnici, po které se náklad přetahoval na vozících poháněných otroky.
K myšlence na skutečný průplav se pak vrátili další. Ve 3. století př. n. l. se o to pokoušel Ptolemaios II., později římský císař Julius Caesar, a po něm i císař Caligula. Zřejmě nejblíže k realizaci měl císař Nero, který v roce 67 n. l. slavnostně zahájil stavební práce. Osobní účast císaře, který si údajně sám vzal krumpáč a odvezl první koš zeminy, však stavbu nezachránila. Po jeho smrti byly práce zastaveny a kanál zůstal neprokopán.

Po dlouhé odmlce se projekt vrátil na pořad dne až v 19. století. V době, kdy byl Suezský průplav již v plném provozu, se francouzští inženýři inspirovali a začali plánovat i ten Korintský. Po dlouhých přípravách byla stavba konečně zahájena v roce 1881 pod vedením maďarského architekta Istvána Türra a francouzské společnosti Société Internationale du Canal Maritime de Corinthe.
Práce však byly nesmírně náročné. Muselo se prokopat obrovské množství horniny, převážně pískovce a vápence, a nestabilní geologické podmínky způsobovaly časté sesuvy. Projekt se ukázal být mnohem složitější a dražší, než se původně předpokládalo. Francouzská společnost zbankrotovala a stavbu převzala řecká firma, která ji po dvanácti letech konečně dokončila. 

Po dokončení se Korintský průplav stal významnou námořní trasou a pomáhal zkracovat obchodní cesty. Doba se však změnila. Moderní nákladní lodě a tankery jsou mnohem větší, než byly ty na konci 19. století, a pro plavbu průplavem jsou příliš široké a hluboké. Z těchto důvodů dnes slouží především pro menší lodě, jako jsou výletní plavidla, jachty a menší trajekty. Každý rok propluje kanálem asi 12000 lodí.
Pro turisty se však stal magnetem. Plavba průplavem je nezapomenutelným zážitkem. Loď se pomalu sune mezi kolmými stěnami, které jako by se vás snažily sevřít. Lidé na palubě si připadají naprosto malincí. 

Nejkrásnější pohled na kanál je z mostu, který přetíná průplav, z nějž můžete obdivovat celou jeho délku i hloubku. 

Most přes kanál je využíván také nadšenci pro bungee dumping.