La Graciosa na kole

Na ostrov se dá dostat pouze trajektem jednou ze dvou lodních společností z města Orzola na Lanzarote. Nenechali jsme se odradit silným větrem a vyrazili jsme hned ráno. V malém přístavu se pohupovala menší loď, cestujících bylo pramálo a lístky jsme mohli rychle bez problémů koupit. Jízda trvá jen asi 25 minut, tak nečekáme problémy. Ovšem hned po výjezdu za přístavní molo jsme se seznámili s tím, co dokáže silný vítr udělat s oceánem. Loď se kymácí ze strany na stranu a pomalu se sune přes vysoké vlny. Naštěstí tato jízda ne nepodobná horské dráze se po asi 10 minutách, jakmile jsme se dostali do závětří ostrova Graciosa, uklidnila a již celkem bezproblémově pak doplujeme do jediného přístavu na ostrově. 

Přístavní vesnička Caleta del Sebo na jihu je jedním ze dvou obydlených míst na ostrově. Je to jediné místo na ostrově, kde si návštěvník může opatřit vodu nebo něco k snědku. Druhým místem je osada rekreačních domků Pedro Barba, která se nachází na východě.

Vystupujeme z lodě a rozhlížíme se po ospalém přístavu. V místních hospůdkách posedává pár turistů a kromě několika míst s nabídkou služeb pro turisty a půjčoven kol v přístavu nic není. Poněkud nerozhodně procházíme přístavem a prašnými pískovými uličkami. V zaprášených uličkách najdeme kostelík, muzeum, poštu, obchůdek a školu. Hned za posledními domky začínají písečné cesty a v dálce se tyčí vrcholky místních sopek. Potvrdili jsme si, že pěšky plahočit se pískem nehodláme a vracíme se do uliček, kde si řada místních přivydělává pronájmem kol. Pohrdli jsme módními elektrokoly, dostali pár rad na cestu a mapku a vyrážíme.

Kolem písčité stezky je jen pár pouštních keříků. Po asi 1,5 km mírného stoupání dorážíme k jediným políčkům na ostrově, které se krčí v závětří nejvyšší místní hory Agujas Grandes. Tento stratovulkán sice dosahuje výšky pouze 267 m n.m., ale i díky průměru kráteru kolem 400 metrů působí na malém ostrově mohutně.

Z křižovatky prašných cest vede trochu zpevněná silnička mírným klesáním dolů k plážím západního pobřeží. Po asi 2,5 km dorážíme k odbočce na místní zajímavou pláž Baja del Ganado. Vychutnáme si místní klidnou atmosféru, ale nezdržíme se dlouho, protože víme, že ta nejlepší pláž leží kus před námi. 

A opravdu, po asi 1,5 km jízdy písčitou cestou dorážíme k místní vyhlášené pláži Playa de las Conchas.

Kola necháváme na parkovišťátku a brodíme se pískem k pláži. Po asi sto metrech se před námi rozvírá ohromující pohled. Asi 600 metrů dlouhá a až 120 široká pláž s jemným žlutým pískem, nad kterou se tyčí vulkán. Voda je studená a vlny poměrně vysoké. Před koupáním proto dáváme přednost ležení na pláži a kromě svačiny si vychutnáváme pohled na bouřlivé vlny a na skály protilehlého ostrova.

Tato pláž je cílem většiny jednodenních návštěvníků ostrova, ať už dorazí pěšky, na kole nebo autem. A opravdu to stojí za to. Zdatnější turisté si mohou výlet zpestřit ještě výstupem na přilehlý masiv sopky Bermeja, ze kterého lze přehlédnout sever ostrova včetně dalších ostrůvků souostroví Chinijo. 

Sledujeme mohutné zpěněné vlny a uvědomujeme si nebezpečnou sílu místních pobřežních proudů. O tom, co dokáží, svědčí i místní pamětní deska, připomínající tragédii z 26. prosince 2013. Otec a dcera, kteří z pláže pozorovali oceán, byli strženi náhlou velkou vlnou do oceánu, proud je odnesl daleko od břehu, kde zahynuli. 

Protože jsme teprve v necelé polovině plánovaného okruhu a nesmíme zmeškat poslední loď zpět na Lanzarote, tak ač neradi vstáváme a vyrážíme na kolech dál.

Vyjíždíme do kopečka do malého sedýlka pod sopkou a pak jedeme vyprahlou pouštní krajinou k severnímu pobřeží. Po 2,5 km dorážíme na křižovatku cest, kde se již povaluje pár kol a stojí tu dokonce i zaparkovaný jeden džíp. Není tu sice žádné označení, ale z mapky víme, že kousek odtud po stezce je velký skalní oblouk nad mořem. Po asi dvou stech metrech chůze po skalnaté pouštní stezce dorazíme k této místní atrakci. Jde o asi třicet metrů dlouhou skalní průrvu, která je na místě styku s volným mořem ozdobena krásným přírodním kamenným obloukem. Rachot vln, které se valí průrvou a naráží do skal, nás znovu upozorňuje na obrovskou sílu oceánu. Opatrně se nakláníme přes skalní hranu a snažíme se toto neobyčejné přírodní divadlo vyfotit. 

Jen neradi se vracíme na křižovatku, ze které pokračujeme dále podél pobřeží na jihovýchod a míjíme cestou místní kamenité pláže. 

Cesta začíná pozvolna stoupat až do sedla nad osadou Pedro Barba. Jde o shluk pěkně vypadajících rekreačních domů s přilehlou pláží. Díky své poloze je osada na místní poměry v závětří. Ideální místo pro velmi klidný pobyt. 

Míjí nás osamělý džíp, který se potýká s kamenito-písčitou cestou. Ustupujeme mu z úzké cesty a sledujeme, jak v prachu mizí směrem k severním plážím. Nás zase čekají serpentiny na sedlo, ze kterého následuje dlouhý sjezd až na známou křižovatku cest pod vulkánem Agujas Grandes. Znovu projedeme podél skromných políček a prohlédneme si zástěny proti větru a zavlažovací vodní nádrže. V těchto podmínkách něco vypěstovat opravdu není snadné.

Poslední úsek zpět do městečka je již nám známá písčitá stezka, tentokrát ale jedeme pohodlně s kopce.

Jsme celí zaprášení a do dalšího výzkumu ostrova se nám již moc nechce. 

Zbývá sice ještě prozkoumat jižní pláže Francesa a Cocina, ale tam se nesmí jet na kolech. A tak pláže a výhled na čtyři kilometry vzdálenou Žlutou horu (Montaňa Amarilla) oželíme a dáme přednost posezení v přístavní kavárničce. K poznávání a cestování přece patří i klidné nasávání místní atmosféry a okukování starousedlíků a vícedenních návštěvníků, kteří se tu již zjevně přizpůsobili místnímu lenošivému tempu.

Podle instrukcí tedy necháváme kola a helmy opřené na ulici před domem. Nikdo tu neřeší volně postavená kola a elektrokola postávající po ulicích. Inu tady ještě vládnou staré časy!

Káva je zde stejně jako na ostatních ostrovech vynikající. Bohužel nemáme čas na místní rybí speciality, protože musíme stihnout odpolední trajekt zpět. 

Rychle tedy dopíjíme kávu a spolu s několika surfery a malou skupinkou vracejících se turistů se naloďujeme na plavbu zpět. Závěr plavby je s ohledem na velké vlny opět dobrodružnější, ale my jsme natolik plni dojmů, že si tento adrenalinový zážitek si již tolik nepřipouštíme.

Gracioso se dá přeložit jako elegantní, vtipný, případně půvabný. Poté co jsme na tomto ostrově strávili velmi příjemný den, můžeme potvrdit, že název je přiléhavý a ostrov rozhodně stojí za návštěvu. Doufejme, že si i nadále zachová svou osobitou atmosféru.