Jízda Jomsom - Pokhara

Náš autobus vyráží v sedm hodin ráno. Nevím, zda je to ten, který včera spravovali kladivem, ale jsme rádi, že jsme se do něho dostali. Stojí a sedí se i v uličce. Při svých 189 centimetrech mám co dělat, abych se někam vmáčknul. Za Marphou se krajina mění. Je tu najednou hodně zeleně, vláhy a občas nějaký vodopád.

Okolní vysoké hory občas vykukují zpoza rozervané oblačnosti. Loučíme se s Nilgiri.

Autobus vrávorá nad propastí řeky Kali Gandaki. Náhle skřípou brzdy a všichni se hrnou ven. Přesouváme se i s našimi baťohy asi půl kilometru pěšky. Je tu sesuv půdy. Ale Nepálci logistiku zvládají výborně. Za jednou zatáčkou se objevuje další autobus. Do toho se opět všichni doslova nacpeme. Ten nás veze k hotýlku Cascade View, kde si dáváme něco málo k snědku.

Další cesta je jako přes kopírák: přeplněný autobus, kymácení, skřípot brzd a vrzání bůh ví čeho všeho. Opět zastavujeme. Všichni se hrnou ven. Nemáme potuchy, kde to vlastně jsme, ale děláme vše tak, jako místní.   

Tentokrát je pěší přesun delší. Lezeme přes nějaký kopec a necháváme údolí s poničenou cestopu hluboko pod námi. Po strmém klesání jsme na místě. Čeká tu několik autobusů a také dva teréňáky. Nakonec se po ostré domluvě o ceně ocitáme v jednom z nich. Další dopravní prostředek máme jen sami pro sebe.

Jízda je to adrenalinová. Musíme vzdát hold zdejším řidičům. Okolní krajina je absolutně jiná, než jsme byli zvyklí v Horním Mustangu. 

Rozbahněná cesta přináší četná překvapení. Občas musí všichni cestující ven z autobusu a řidič se pokouší překonat problematický úsek sám. Ostatní doprava včetně našeho teréňáku stojí a my máme zajímavé divadlo.

Náš řidič je skvělý. Dopravuji nás bezpečně až do Beni. Odtud vede do Pokhary silnička a my stíháme poslední autobus. Zvládáme to vše za jeden jediný den. Sláva nepálské logistice a monzunu. A to je konec našeho treku po překrásném Mustangu.