Túra Jomsom - Tukuche

Jen pár set metrů pod Jomsomem se po mostě přechází říčka tekoucí z bočního údolí vroubeného šestitisícovým masivem.

Východní obzor je ale zajímavější – vévodí mu několika vrcholový hřeben Nilgri (7 061m n. m.). Brzy ráno je tu letecká špička mezi Jomsomem a Pokharou, protože později se zvedne pověstný odpolední vichr dující údolím Kali Gandaki.

Na skalních svazích kousek před Syangem lze spatřit osamocené stromy bojující v této nehostinné části Nepálu o přežití.

Z krajiny políček kolem řeky Kali Gandaki se až trochu nečekaně najednou objeví obrovská gompa v Syangu.

Po hodině pochodu z Jomsomu dorazíte do Marphy, pěkné vesnice tibetského stylu. Kdo zde nespí má relativně málo času na prohlídku. Je možné sem dojít i v rámci výletu v okolí Jomsomu.

Prašná jeepová cesta se táhne z Marphy nevysoko nad hodně širokým údolím a obzoru začíná pozvolna dominovat sedmá nejvyšší hora světa Dhaulagiri. Hladinu řeky Kali Gandaki převyšuje o naprosto neskutečných 5 600 metrů. Člověk tu jen může proklínat hřebínek zakrývající velkou část masivu.

Špice hory neustále přitahuje zrak.

Po cestě občas vykoukne i pěkný hřeben Tukuche.

Po přibližně dvanácti kilometrech jste na konci této etapy. Začátek Tukuche není ještě tak výstavní jako centrum, ale zajímavé jsou velké zásoby dřeva na zimu na střechách domů.

Úplně jiná architektura než všude jinde v Nepálu je k vidění v Tukuche. Krásné bílé omítky a dřevěné balkony.

Z Jomsonu do centra Tukuche může pochod zabrat klidně i čtyři, pět hodin přesto, že je to jen 12 kilometrů. Záleží dost na tom, zda se udělá přestávka v Syangu na prohlídku gompy, v Marphě či se turista dlouho nekochá na vyhlídkách na Dhaulagiri.

Turisté pokračující pěšky i západní část treku podél Annapuren se většinou dělí na dvě skupiny. První skupina jde z Muktinahu pěšky až do Marphy a pak tam spí a Tukuche jen procházejí další den. Druhá dojde jen do Jomsonu a pak spí zde či až v Kalopani. Každopádně se musí říci, že Tukuche je výrazně hezčí a zajímavější než Jomson.