Výstup Similaun Hütte - Similaun

Už od horské chaty je zřejmá celá zimní výstupová cesta – drží se co nejvíce skalního hřebene. Nejnebezpečnější je část (na fotce ve stínu), kde je na ledovci nejvíc trhlin. Zde je nejdůležitější se držet vyšlapaných stezek od skialpinistů. Nejprudší je pak finální prudký svah a ostrý hřebínek na konec.

Při přiblížení je krásně vidět, že svah těsně před vrcholem je opravdu nejprudší a ty co jdou se sněžnicemi, zde mají docela problémy.

Už po pár desítkách metrech výstupu je při pohledu zpět vidět celý průsmyk Niederjoch (3 016m n. m.) a chata Similaun. Obzoru dominuje další vysoká hora na hlavním hřebeni – Finailspitze (3 514m n. m.). Nyní nás čeká ještě skoro 600 výškových metrů na vrchol.

První odpočinkové a fotogenické místo je nad prvním ledopádem. Bezejmenná kóta (3 251m n. m.), která od chalupy Similaun vypadá jako pěkná pyramida dělící ledovec na dva díly a odtud vypadá jen jako malý hřebínek. Napravo vyčnívá i vrcholek Marzellkammu.

Při pohledu zpět dolů vypadá vyšlapaná cesta od skialpinistů jak projetá rolbou. Při brzkém začátku výstupu ani i ta menšina co jde jen v pohorkách se do namrzlého sněhu neboří – trekové hůlky jsou však naprostá a minimální povinnost. Masiv protilehlé Finailspitze nabírá na monumentálnosti.

Cesta v těchto místech docela odsýpá a na vrcholku je už pěkně zřetelně vidět kříž. Před námi je ještě jedna terénní vlna ledovce, prudká stráň a finální hřebínek a jsme nahoře.

Ve dnech kdy panuje inverze je záhodno se dostat nad ní a užívat si sluníčka. Dnes k tomu bylo potřeba se dostat přes tři tisíce metrů nad mořem. Na obzoru je vidět i druhá nejvyšší hora Rakouska – Wildspitze.

Pod prudkou strání začíná nejnamáhavější část výstupu. Navíc je potřeba opravdu dávat pozor, ideální je si nasadit mačky, pokud je tedy už nemáte.

Při výstupu cikcak prudkou strání můžete nahlídnout i z hrany hřebenu do hloubky pod vámi. Chata Similaun je stále vidět.

Prudká stráň končí „pláckem“, kde si lze před posledním výstupem na relativně vzdušném hřebínku na chvíli odpočinout.

Při pohledu zpět je vidět jak odpočinkový plácek nad prudkou strání, tak cestu po finálním hřebenu.

Zhruba po třech hodinách konečně vystoupáte na vrchol, kde vás za odměnu čekají parádní výhledy.

Z vrcholku je vidět celé údolí Niedertal jako na dlani.

Pohled východním směrem je na rozsáhlou náhorní ledovou pláň vedoucí k ještě o něco vyšší hoře Hintere Schwärze (3 624m n. m.). Vede k ní i už výrazně méně frekventovaná ski alpinistická stezka narušující jinak panensky vypadající kraj.

Výhled do Itálie a na přehradu Vernagt stausee je lepší kousek pod vrcholem.

Cesta zpět je stejnou cestou, případně alternativně přes Marzellkamm.