Článek Nedostavená železnice

Jelikož většinu lidí a stejně ani mě nebaví vracet se stejnou trasou s kamarádem jsme si vymysleli okruh ke tunelům. Začínali jsme v obci Chyžné odkud jsme po žluté turistické trase vystoupili na Ostrý vrch a následně jsme po stejné značce sestoupili do obce Slavošovce, kde začíná přechod přes tunely a akvadukt.

Nedokončený železniční tunel spojuje revoučku se štítnickou dolinou a měří 2 400 metrů. Tunel začali stavět v roce 1941. Proražen byl v roce 1944, práce pokračovaly až do roku 1949, kdy změnou politických i společenských poměrů ztratilo jeho dokončení opodstatnění. Stavební část oblouků tunelu je vytvořena ručně opracovanými žulovými kvádry, přičemž některé váží do 200 kilo. Dováželi se z lomu nad obcí Černá Lehota. Na stavbě pracovalo 700 dělníků. Jejich kvalitní práci prověřil i čas a dodnes máte dojem, jako by se práce zastavily teprve nedávno, ne před sedmdesáti lety. Tunel je vysoký 6,5 metru, široký 4. Tunel se stavěl jako tvz. gemerská spojka. Měl spojit území odříznutá od Slovenska poté, co část Gemera připadla Maďarsku. Mělo být vybudováno pět takových tunelů novou technikou. Tunel se měl ve Štítniku stáčet a pokračovat na Slavošovce, přejet na území Magnezitoviec směrem do Revúcej, neboť Jelšava byla v té době již maďarským územím a měl se napájet na železnici Brezno – Tisovec a odtud vedla trasa do Banské Bystrice. Výstavba tunelu byla strategickým zájmem i tehdejšího vedení Slavošovských papíren. Aby se sem snadno dovážely suroviny pro výrobu papíru – buničina z Gemerské Hôrky a hotové výrobky rozvážely do celého světa. Po roce 1949 však již dobudování tunelu ztratilo význam. Území okupované Maďary se vrátilo zpět Slovensku. Stejně tak už železnice nejevily zájem o jeho dobudování.

Samotný přechod tunelem trvá přibližně 45 minut a pokud jedete ze Slavošoviec tak postupně klesáte dolů. Nezbytnou výbavou při přechodu je čelovka, případně jiné světlo, protože tunel měří až 2 400 metrů. U obce Magnezitovce lze dále pokračovat směrem k dalšímu kratšímu tunelu, který sloužil v minulosti jako sklad ovoce a následně železničním mostem.

Pohled na Magnezitovce a turistickou trasu, která se už od začátku ztrácí.

Během celé cesty je vidět zbytky po větrné kalamitě z před pár let, která byla odstraněna, ale k vysazení nových stromů už nedošlo.

Při sestupu z Ostrého vrchu směrem na Slavošovce je třeba se spolehnout na selský rozum, protože turistická trasa prochází přes území, kde nebylo odstraněno kalamitní dřevo a které je výrazně zarostlé křovinami. Místní tvrdí, že tam žije i medvěd, čemuž je vzhledem k charakteru okolí snadné uvěřit.

V nižších částech je rozumnější držet se lesních cest, které je v zemi velmi obtížné přehlédnout a sjíždějí do obce Slavošovce.

Již u vchodu do tunelu je cítit v letních měsících vítané ochlazení. Při samotném přechodu má člověk pocit, že stavba nebyla opuštěna v roce 1949, ale teprve před pár lety.

Přes kratší ze dvou tunelů prochází cyklostezka a lze přes něj projít i bez čelovek.

Na závěr se ještě prochází přes již zmiňovaný železniční most, který se v případě nezájmu dá i pohodlně objet. Samotný most je poslední z technických památek, které měly v minulosti spojit dvě slovenská města.