Výstup na Krakovu hoľu

Trasa začíná na parkovišti u Demänovské jeskyně svobody. Parkoviště je placené, ale pokud se na tuto túru vydáte v pondělí, kdy je jeskyně uzavřená, je velká šance, že se placení vyhnete. A jako bonus se nebudete muset prodírat turisty, kteří míří do jeskyně. Je možné sem dojet i autobusem. Z parkoviště se vydáme po modře značené cestě prudkým svahem kolem vstupu do jeskyně. Až potud je cesta dlážděná, nad jeskyní se z ní stává už jen lesní pěšinka, která se klikatí svahem výš a výš. Po zhruba 300 výškových metrech máme nejprudší stoupání za sebou a následuje stoupání o něco mírnější. Zároveň se začínají otevírat výhledy na protější hřeben. Vpravo je vidět špičatá Siná (1 560 m n. m.) a vlevo je blízko sebe trojice vrcholů Bôr (1 888 m n. m.), Zákľuky (1 914 m n. m.) a Poľana (1 889 m n. m.).

Stále stoupáme vzhůru a zhruba ve výšce 1 400 m n. m. se stromy rozestoupí a ocitneme se na příkrém travnatém svahu pod vrcholem Pusté (1 501 m n. m.). Jeden z nejhezčích úseků trasy s krásným výhledem do údolí a na okolní hory. Ze svahu vyrůstá řada skalisek, mezi kterými postupně vystoupáme až téměř k vrcholu Pusté (značená cesta vrchol nepatrně míjí).

Následně trochu sestoupíme do sedla Machnaté, kde se k modré značce připojí zleva žlutá značka a společně nás povedou až k rozcestí Kosienky, Poľana. Cesta převážně stoupá po hřebeni, jehož západní svah je porostlý vysokými stromy, které omezují výhled. Naopak východní svah byl značně poničen vichřicí a jsou zde rozsáhlé odlesněné plochy. Před námi už vidíme hlavní cíl této túry.

Pokračujeme dál až k rozcestí Pod Krakovou hoľou. Odtud je už jen krátká odbočka vedoucí až na samotný vrchol. Krakova hoľa je porostlá hustou kosodřevinou, ale na samotném vrcholu, na okraji skály, je malá volná plocha, odkud je nádherný výhled. Vidět můžeme třeba Poludnici, Pusté nebo Sinou. V dálce pak vodní nádrž Liptovská Mara a při dobré viditelnosti i Vysoké Tatry. V masivu hory se nachází rozsáhlý jeskynní systém o celkové (zatím známé) délce údajně až 65 km. Jeskyně však nejsou veřejně přístupné.

Z vrcholu se vrátíme zpět k rozcestí Pod Krakovou hoľou a dále klesáme k rozcestí Kosienky, Poľana, kde se odděluje žlutě značená trasa. My pokračujeme stále po modré k sedlu Predných. Cesta vede převážně z kopce, až těsně před sedlem začne opět trochu stoupat. Místy je potřeba se prodírat kosodřevinou. Ve vyšších polohách, než sestoupíme znovu do lesa, se naskýtají hezké výhledy na okolní kopce.

Ze sedla Predných (1 415 m n. m.) dále klesáme lesem k rozcestí v sedle Pod Kúpeľom (1 131 m n. m.). Mezi stromy se před námi tyčí impozantní Poludnica (1 549 m n. m.). Modře značená trasa vede až na její vrchol a tak jeho zdolání je velmi lákavé. Nicméně podle ukazatele v sedle Pod Kúpeľom cesta na vrchol z tohoto místa trvá hodinu a půl a nás i bez toho čeká ještě daleká cesta k výchozímu bodu túry. Takže opustíme modrou a dále budeme sestupovat po žluté do Iľanovské doliny.

Sestoupíme strání až k potoku Iľanovianka a dále pokračujeme po pohodlné cestě podél potoka až k rozcestí Za vrátami. Rozcestí je v nadmořské výšce cca 850 m, takže z Krakovy hoľe jsme sestoupili už o 900 m. Teď nás ovšem čeká opět výstup asi o 400 m nahoru do Iľanovského sedla. Na rozcestí se tedy dáme doleva po zeleně značené pěšině. Ve stejném místě vede i krásná, široká, ale neznačená lesní cesta, která může neznalého turistu lehce svést ze správné cesty. Jako se to stalo mně :-) Protože tato cesta ze začátku vede stejným směrem jako značená cesta, vůbec mne nenapadlo, že bych mohl jít po špatné cestě. Až po nějaké době mi začalo být podezřelé, že už jsem dlouho neviděl zelenou značkou a tak jsem zkontroloval svou polohu přes GPS a zjistil, že jsem o nemalý kus jinde, než bych měl být a cesta, po které jdu, už nějaký kus ani není zakreslená v mapě. Cesta skutečně v této části vypadá poměrně nově. Naštěstí se brzy opět stáčí správným směrem a dovede mne až téměř do Iľanovského sedla, pouze posledních několik set metrů je nutné jít volným terénem podle GPS. Oproti značené cestě jsem si minimálně o kilometr zašel, ale na druhou stranu tato cesta byla asi pohodlnější a téměř celou dobu jsem měl za zády krásný výhled na Poludnicu. Nemusíte se tedy bát jí vyzkoušet.

Z Iľanovského sedla nás už čeká převážně jen klesání stále po zelené. Trasa vede z velké části podél potoka, občas přímo jeho korytem. Na několika místech jsou lávky a někde dokonce i řetězy. Při vyšším stavu vody to může být celkem nepříjemný úsek, ale za hezkého počasí naopak atraktivní. Příroda zde působí docela divoce a s trochou štěstí můžeme i zaslechnout medvěda. Dojdeme až k Demänovské jeskyni míru, která je však veřejnosti nepřístupná. O kus dál se potok, který nás až dosud provázel, vlévá do říčky Demänovky. A odtud je to už jen necelý kilometr po pohodlné cestě proti proudu Demänovky zpět na parkoviště, odkud jsme vycházeli.