Výstup na Keprník a Vozku

Filipovice leží nedaleko Bělé pod Pradědem směrem na Červenohorské sedlo. Zaparkovat auto je možné na velkém parkovišti místního lyžařského areálu, v létě téměř prázdném. Z parkoviště se hned napojíme na modrou turistickou značku, která nás provede celou vesnicí a brzy se vnoříme do lesa. První úsek je příjemnou, pohodovou procházkou. Cesta vede víceméně po vrstevnici nebo dokonce klesá. Až od rozcestí Keprnický potok (631 m n. m.) začíná stoupání. Hned na jeho počátku je turistický přístřešek, u kterého je krátká odbočka k symbolickému lesnímu hřbitovu zřízenému po roce 1960. Poblíž tohoto místa byl během druhé světové války zajatecký tábor, ve kterém v letech 1941 – 42 zemřelo 36 sovětských zajatců na tyfus. Po skončení války bylo navíc opodál pochováno 9 občanů německé národnosti.

Zatímco první část trasy byla nenáročnou procházkou, pokračování bude již trochu namáhavější. Máme před sebou skoro 7 kilometrů nepřetržitého stoupání, během kterého vystoupáme téměř o 700 metrů výše. První část vede souběžně s cyklostezkou po asfaltce až k rozcestí Výrovka. Zde odbočíme na kamenitou cestu doprava. Úsek mezi Výrovkou a následujícím rozcestím Bystrý potok je asi nejhezčí částí výstupu. Cesta stále stoupá vzhůru a dole v rokli pod námi zurčí Keprnický potok. Na rozcestí Bystrý potok se napojíme zpět na cyklostezku. Úsek k rozcestí Pod Keprníkem už není tolik atraktivní, zato o to více vysilující. Na rozcestí už ale máme téměř vyhráno. Cesta na Keprník odbočuje doleva, ale vyplatí se udělat si odbočku doprava k turistické chatě na Šeráku.

Na chatě se můžete občerstvit, ale také se pokochat pěknými výhledy. Škoda jen, že přímo na vrchol Šeráku (1 351 m n. m.) se oficiálně nesmí (leží v NPR Keprník – Šerák, kde je zákaz vstupu mimo značené cesty), přestože leží pouze několik desítek metrů od nejbližší značené cesty. Nicméně drtivé většině turistů to asi vadit nebude.

Následně se vrátíme zpět k rozcestí Pod Keprníkem, odkud budeme pokračovat po červené hřebenovce. Stromy se postupně rozestupují a nám se znovu otevírají výhledy do okolí. Při pohledu zpět za sebou vidíme Šerák s turistickou chatou i horní stanicí lanovky.

Po zhruba 2 km se dostaneme na vrchol Keprníku (1 423 m n. m.m). Na vrcholu se nachází malá skála – tzv. mrazový srub, ze kterého je údajně jeden z nejkrásnějších výhledů v celém Hrubém Jeseníku.

Kromě Jeseníků je vidět i Králický Sněžník, Rychlebské hory a s trochou štěstí je možné zahlédnout i Krkonoše nebo Beskydy.

Dalším cílem je vrchol Vozka (1 377 m n. m.), od kterého nás dělí přibližně 2,5 km. Pokračujeme po červené na rozcestí Trojmezí, kde odbočíme vpravo na žlutou, která nás kolem rašelinišť dovede až k rozcestí U Vozky, od kterého je to už jen pár desítek metrů po zelené na vrchol, kde se nachází skupina výrazných skal. I odtud jsou pěkné výhledy po okolních kopcích.

Pokračujeme dále po zelené k Sedlu pod Vřesovkou. Pěšina zpočátku celkem strmě klesá až k Hučivé Desné, následující úsek už vede prakticky po vrstevnici. Mezi prořídlými stromy před sebou vidíme Červenou horu, pod jejímž vrcholem se ukrývá další cíl, Vřesová studánka.

V sedle se opět napojíme na červeně značenou hřebenovku a po necelém kilometru mírného stoupání úbočím Červené hory dojdeme k Vřesové studánce. Studánka je ukryta v malé kamenné kapličce postavené v roce 1934 (nikoli v roce 1927, jak tvrdí některé zdroje). Ideální místo na krátkou zastávku. Voda ze studánky je příjemně osvěžující a výhled také není z nejhorších.

Vřesová studánka bývala poměrně významným poutním místem. První dřevěná kaple zde byla postavena pravděpodobně na konci 17. století. Ta byla v roce 1756 nahrazena novou kaplí a ta byla následně roku 1846 nahrazena kamennou kaplí. Ovšem ani ta dlouho nevydržela a v roce 1927 byla otevřena zatím poslední kaple, ovšem s ještě kratším životem. V roce 1946 do ní uhodil blesk a vyhořela. Další kaple zatím postavena nebyla, pouze v roce 1993 byl na místě vztyčen železný kříž, který přečkal požár. A v roce 2017 zde byl umístěn oltářní kámen. V roce 1820 zde byla postavena útulna pro poutníky, která později sloužila i jako hostinec. Později byla postavena větší chata s restaurací a ubytováním. Po 2. světové válce však byla zestátněna a pomalu chátrala, až roku 1988 byla i přes protesty zbourána. Dnes tu tedy kromě malé kapličky nad studánkou žádná další stavba nestojí. V posledních letech se sice objevují snahy o obnovu chaty i kaple, ale zatím zřejmě ztroskotávají kvůli ochraně přírody.

Červeně značená hřebenovka pokračuje dále až na Červenohorské sedlo, ale my budeme pokračovat po zelené a po chvíli dorazíme na rozcestí Červená hora. Vrchol Červené hory (1 333 m n. m.) je ovšem ještě asi 350 metrů odtud. Samotný vrchol je porostlý kosodřevinou a turistická stezka ho obchází, ale rozhodně se vyplatí udělat si krátkou odbočku po žluté doprava ke skupině nízkých skalek, ze kterých je krásný výhled do okolí.

Nyní už nás čeká prakticky jen klesání až do Filipovic. Z vyhlídky se vrátíme na rozcestí Červená hora a pokračujeme dále po zelené. Po několika stech metrech dorazíme k zajímavému skalnímu útvaru, kamennému oknu.

Na dalším rozcestí U kamenného okna se dáme po zelené doprava. Úzká pěšina klesá po hřebeni až do mělkého sedla pod posledním vrcholem této trasy – Točníkem (1 143 m n. m.). Samotný vrchol není až tak zajímavý, sedlo převyšuje jen o několik metrů a výhled je omezený stromy. Ale následuje trochu prudší sestup dále po zelené, přičemž v jednom úseku se pěšinka kroutí mezi skalami a nabízí zde poměrně působivé výhledy.

Zbývá už jen posledních několik kilometrů do cíle. Pokud se budeme držet jen značených cest, pokračujeme stále po zelené až na rozcestí Pod Točníkem, kde se dáme doprava po modré, po které jsme šli již na začátku a která nás dovede až do Filipovic. Anebo je možné si cestu zhruba o 1 km zkrátit tím, že zhruba v polovině klesání z Točníku opustíme zelenou značku po neznačené asfaltce, ze které po chvíli znovu odbočíme na cestu vedoucí doleva, dolů do Filipovic.