Výstup k jezeru Ala kol

Výlet k jezeru Ala kol začíná na tábořišti Base camp Karakol (2 550m n. m.) idylicky položeném na široké louce. Zde je vždy velmi živo jelikož se zde setkává hned několik turistických cest.

Z base campu nejdětě po „silnici“ jelikož by vás po 300 metrech čekal nepříjemný brod, ale po pěšině, která se stáči do údolí na západ. Zde objevité malý mostík, přes který divokou říčku jednoduše přejdete.

Po pěšině podél říčky se dostanete zpátky k silničce. Zde občas potkáte nešťastné turistky, kteří přemýšli jak toto přejít, neb s tím mají občas problém i teréní vozidla. Takže když je pošlete k mostečku (který odtud není vidět) budou vám určitě vděční :-)

O 100 metrů níž je most přes burácivou ledovcovou řeku Karakol. Zde končí cesta po rovině a začíná „nekonečný“ výstup.

Po přejití mostu přes řeku Karakol cesta mizí v takovém bludném lese, který byl kdysy zaplněn mohutnými balvany z horského sesuvu. Cesta se kroutí sem a tam a pak začne stoupat docela prudkým svahem. Po půl hodině se konečně otevře, přes koruny místních zajímavých smrků Schrenkův (Picea schrenkiana), pohled na druhou stranu údolí. Zde dominuje špičatá hora s výškou okolo 4 200 metrů nad mořem.

Po té co stezka opustí les se výhledy na protější údolí výrazně vylepšují. Okolní vegetace je taková „plevelná“ a výstup zákrutami v náslunném svahu není moc příjemný. Oproti jiným místům v Kyrgyzstánu zde potkáte i relativně dost turistů – třeba i víc jak 20.

Po té, co vylezete „plevelný“ svah se otevře výhled i do našeho údolí. Bohužel zjistíte, že podivně ohlazená plocha od ledovce, která zezdola vypadala jako potenciální hráz jezera není to, co jste si mysleli. Voda očividně teče z míst, kam ještě není odtud vidět. Další cesta, co vás teď čeká, také není moc příjemná – celé dno údolí je zasypané kameny z okolních stěn, tak vás čeká přeskakování a motání se mezi kameny. Je dobre zde být při návratu ještě za světla.

Po tom co překonáte úsek se sesutými balvany je konečně první příjemné místo na této túře. Voda se zde rozlévá do malých jezírek a o kus dál je oficiální tábořiště. Lidé zde ale stanují kde se jim zlíbí – stačí najít pěkný plácek.

Od místa, kde se hlavní údolí rozděluje na dvě, začíná menší divočina. Stezka stoupá úzkou roklí podél burácející vody z prvního vodopádu. Zde dávejte pozor, ať do vody nežuchnete.

Cesta soutěskou je velmi pěkná. Nejspíš vám však nezbude nic jiného než i z říčky čepovat vodu i když víte že teče z jezera. Jiná možnost tu není a celou dobu stoupáte v násluném svahu, tak je spotřeba vody obrovská.

Pozvolna se začíná ukazovat i malá špičatá skála – ta se zvedá už od našeho jezera

Cesta se nekonečně klikatí mezi kameny a začíná být vidět i druhý větší vodopád vytékající už přímo z jezera.

Pod druhým vodopádem je dobré místo na odpočinek před posledním výstupem vzhůru k jezeru. Cesta odtud vede v suti po levé straně vodopádu. Trekové hůlky jsou víc než jen dobré na tuto túru.

V suťovém svahu vedou naštěstí docela obstojně vyšlapané stezky. Díky tomu, že se údolí stáčí, není výhled zpět nijak dechberoucí.

Konečně, po 4,5hodinách výstupu, se otevře výhled na krásné jezero Ala kol (3 520m n. m.). I zde občas uvidíte stan na plácku mezi skalami, ale legální kemp je ještě o kus dál. Ano jste u jezera, ale to ještě není konec etapy, hlavní výhled vás teprve čeká!

Vyšlapaná stezka od jezera dál stoupá vzhůru (není možné jít podél vody)

Cesta vede dál do průsmyku Ala kol, tak pokud máte namířeno do krásně položeného tábora u jezera sledujte bedlivě cestu, abyste v pravou chvíli odbočili.

Z vyhlídky, cca 3 700metrů nad mořem jsou vidět i hory a ledovec na jihovýchodním konci jezera.

Zpátky se můžete vydat stejnou cestou, nebo musíte překonat průsmyk (3 860m n. m.) a sejít do vedlejšího údolí Arašan