Turistika v masivu Ebrat II.

Ze sedla mezi vesnicemi Ira a Nava vede pěkná cestička k pramenu vody obklopenému úplně jinou vegetací než všude jinde. Zde můžete doplnit vodu, pokud potřebujete.

U pramenu vyšlapaná cesta končí, ale terén je pohodlně po „kozích“ stezkách prostupný dál. Pokračujte cca 500 metrů, více méně traverzem, než se dostanete do takového mělkého žlabu, jímž se dá pohodlně vystoupat až na hlavní hřeben.

Ač se to na první pohled nezdá, výstup žlabem je docela dlouhý. Po tři sta výškových metrech se dostanete na travnatý plácek vhodný na přestávku a krátký odpočinek. Vlastní sedlo je ještě dalších sto výškových metrů nad vámi. Při tomto finálním výstupu na hřeben se znovu otevře výhled na Dámavand a okolní oázy.

Po přibližně hodině a půl výstupu od pramenu vody konečně stanete v sedle v cca (3 080m n. m.) a otevřou se vám nové pohledy do údolí roubeného čtyřtisícovým hřebenem Doberar.

Ze sedla začíná nejlepší část této túry – hřebenový pochod. Za chvíli je pěkně vidět vesnice Lasem (2 585m n. m.) schoulená pod hřebenem Doberar. Údolí za ním vypadá z vrchu pěkně zeleně a malebně a je ideálním cílem pro další možnou procházku.

Vlastní hřeben je relativně plochý a kráčí se po něm příjemně. Většina vyvýšenin na něm má mezi 3 150 až 3 200 metry nad mořem. Z vrcholů je úžasný výhled prakticky na celou východní část pohoří Elborz. Vidíte odtud najednou i obě oázy – vzdálenější a menší Ira, kde jste před pár hodinami startovali a větší Nava. Je vidět i nízké sedýlko mezi nimi, kudy vede kratší varianta této túry.

Celou cestu vás bude uchvacovat úžasný výhled na údolí s oázou Nava. Na druhou stranu vám bude jasné, že je před vámi ještě notný kus cesty a sluníčko spaluje čím dál více.

Cesta hřebenem je příjemná, ale relativně dlouhá. Čeká vás víc jak 3,5 kilometru než dojdete do sedla pod vlastní horu Ebrat.

Svahy spadající na jižní stranu hřebene jsou výrazně schůdnější než na severní, ale  i tak by vám to dalo docela zabrat než byste těch 600 výškových metrů seběhli.

Jediným technickým problémem na této cestě je slézt do velkého sedla pod Ebratem, kde plochý hřeben nabere prudkosti a vy musíte opatrně slézt skoro 100 výškových metrů mezi skalkami.

Z tohoto sedla už budeme klesat dolů a scházet údolím do vesnice Nava. Ti, kdo mají ještě sílu na rozdávání, můžou alternativně ještě vyrazit na samotný vrchol Ebratu. Počítejte však navíc s dalšími 700 výškovými metry a cca 3 hodinami. Výhledy však nejsou již o moc jiné.

Sestup ze sedla do údolí je z celé této túry nejméně příjemná část. Svah je hodně prudký a klouzavý. Kdyby tu bylo mokro, je to skoro o život. Navíc pořádná cesta žádná. Tento úsek je skoro na hodinu než dojdete k pastevcům sídlícím už „na dně“ údolí. Zde je i druhý pramen čisté vody. Jedinou zajímavosti při sestupu je naleziště fosilií.

U pastevců se zdá, že je na sestup do údolí víc možností. Ideální se jeví ta vedoucí po vrstevnici okolo zavlažování. Při pohledu zpět se můžete kochat závěrem údolí s mohutným skalním útesem.

Poslední část sestupu do vesnice budete muset asi nejvíc improvizovat z celé této túry a promotat se skrz políčka. Pod vesnicí u silnice je továrna, kde se balí voda Damávand. Je zde i kohoutek, kde si můžete doplnit vodu, která vám po této celodenní túře bude určitě chybět.