Jízda Coroico - Caranavi

Na autobusových linkách spojujících Yungas a amazonskou džungli či pampu naštěstí jezdí o něco menší autobusy, které mají na místních silničkách smrti přeci jen lepší manévrovatelnost. Každý z nich má na sobě namalovaný nějaký motiv, většinou náboženský, ale někdy zde uvidíte i divoká zvířata či dinosaury. Všechna nadrozměrná zavazadla musí na střechu – naštěstí pod plachtu. I tak budete mít určitě krosnu od prachu.

Po té co sjedete serpentýnami 700 výškových metrů z Coroica blíž k řece, končí asfalt a po prašné cestě autobus uhání stále vysoko nad kaňonem.

Speciální značka přikazuje řidiči, aby se držel nalevo, tzn. blíž k rokli a mohl lépe sledovat, zda má kola stále na silnici nebo už ve strži. Svodidla tu nejsou žádná, takže za volantem nemůže nikdo udělat ani malou chybičku.

Horské svahy jsou v Yungasu velmi prudké, podnebí často vlhké a deštivé, takže masivní sesuvy půdy jsou zde více než časté. Zvlášť na místech, kde místní dřevorubci odlesnili svah či tam, kde se postavila silnice a terén se upravil bagry a dynamitem.

Celý Yungas je velmi řídce osídlený. Stačí ale jen jedno dvě stavení a širé okolí docela slušně vymýcené.

Silnice první hodiny jízdy vede v okolo sto padesát metrů výškových nad řekou, která z této výšky vypadá jen jako malý proužek. Ideální je sedět na levé straně u okýnka, abyste si mohli tento adrenalin řádně užít.

Největším zážitkem na všech těchto death roads je vyhýbání se s protijedoucími vozidly. Zvlášť s kamiony či dalšími autobusy. To máte opravdu pocit, že každou chvílí musíte do té rokle zákonitě spadnout. Lepší to mají vozidla, která jedou vzhůru. Tedy z džungle směr La Paz či Coroico, ty jedou u skály. Navíc, každou chvílí vidíte u krajnice křížek.

Život  u silnice vypadá z okýnka autobusu jako malý horor. Děsně se tu práší a všechny domky jsou pokryty nánosem žlutého prachu. Jen místy to tu zachraňuje malý vodopád. Cesta se ve vesnicích alespoň trochu rozšiřuje a máte tak alespoň od adrenalinových pasáží na chvilku oddech.

Kaňon se postupně zužuje a autobus jede už jen tak deset metrů nad řekou, což vypadá více bezpečně, i když pád do koryta by měl asi podobný následek jak ze srázů předtím. Konečně se po třech hodinách přijíždí do Caranavi (620m n. m.), což je na poměry Yungasu veliké město a silniční křižovatka v jednom. Pokud máte namířeno až do Rurrenabaque, tak máte za sebou teprve malou část celé cesty.