Článek Barrando de Erques

Začátek trasy je ve městečku Vera Erques. My jsme se dojeli autem a zaparkovali na pár parkovacích místech nad kostelem. Ale jede sem i autobus, stačí pohledat na google mapách, nebo místních titsa stránkách odkud a v kolik hodin.

Než vstoupíme na trek, tak máme možnost se pokochat pohledem dolů a občerstvit na odpočívadlech s lavičkami. Je odtud opravdu dobrý výhled skoro na celou délku kaňonu a tak víte na co se připravit a kde zhruba vede trasa.

Pomalu stoupáme vzhůru po trase. Nejprve mineme pár domků, kde mají v chlívku kozy a u boudy přivázané psy. Pak vede cesta dál kolem pár vzrostlých borovic, což tady na jihu je docela neobvyklé, takhle větší stromy tu nemívají moc vláhy. Při pohledu zpět mám krásný výhled na nedaleký ostrov Gomera. Měli jsme i štěstí na dobrou viditelnost, protože často bývá z části zahalen v mraku nebo oparu.

V nejvyšším bodu treku obcházíme skalní masiv, cesta není značená barevnými značkami, ale je občas třeba hledat tu správnou pěšinu mezi vegetací. Sem tam najdete na cestě tzv. mužiky, kameny navršené na sebe, které označují trasu.

Pod převisem skály jsme našli a nahlédli i to skalního bytu. Masivní dřevěná futra a dveře ještě zůstaly zachovalé. Zbytek místnosti už je vybydlený, jen zbytky ohniště jsou ještě vidět. Výhled ze zápraží měli místní obyvatelé ale skvělý.

Pak už pomalu scházíme suťovou pěšinkou dolů do kaňonu. Díky stínu a většímu vlhku tu nacházíme na místní poměry opravdu bujnou zelenou vegetaci. Dokonce je tu často vidět paloučky trávy a rozkvetlé keře i kaktusy. 

Konečně jsme sešli až na dno kaňonu. Až nedávno vydatně pršelo, tak je tu sucho, jen občas najdeme menší jezírka, kde voda ještě neodtekla nebo nevyschla. Cesta je to poměrně důsledně značená mužíky.

Původní plánovaná cesta nás měla vést chvíli po protější straně srázu. Cestu jsme i viděli, ale nenašli jsme úplně vhodné místo, jak se na ni dostat. Ale protože jsme věděli, že je to jen kousek, tak jsme šli přímo korytem kaňonu. Občas jsme tak museli zdolat větší kamenné útvary.

Dno kaňonu jsme nakonec zvládli projít bez úhony. Až na jeden menší slez po asi 3 metrové skále to byla pohodová cesta. Po pár metrech jsme nakonec narazili na původní trasu, která nás vyvedla zase nahoru z kaňonu ven. Cestou míjíme vykvetlé agáve.

Pak už nás čekal jen návrat zpět po silničce do vesnice Vera de Erques. Až místní jezdí auty i po téhle malé silničce, my byli rádi, že jsme auto nechali v centru na parking místě. Tady těmi úzkými a strmými cestami bych se nerada projížděla. Takto si tu více vychutnáváme okolní architekturu, která se prolíná s rozkvetlými plo­ty.