Trek k vyhlídce Degollada del Roque

Jako výchozí bod jsme měli naše dočasné usídlení ve městě Puerto Santiago na jiho-západě ostrova Tenerife. Je tu přes celý rok velmi stále klima. I v zimě okolo 20C a velmi často bezvětší, protože se nachází v závětří sopky Teide.

Cesta začíná nad sousedním městem Los Gigantes – na mapě ukazatelích ji najdete jako Camino de Santiago de Tenerige – PR TF 65. 

Po pár kilometrech cesty, která vede přírodní rezervací Parque Rural de Teno podél soutěsky Barranco Archipenque, narazíme na první z řady několika tunelů. Tyto tunely byly vybudovány, aby vedly kanálem vodu z útesů a soutěsek, dolů na jižní suché pobřeží k banánovým plantážím.

Útesy Los Gigantes jsou prošpikovány několika tunely s různou délkou a přístupností. My si vybrali první tunel a ten nejdelší na naší trase. Sebou nám stačily svítilny na powebankách nebo na mobilu. Cesta je dobře prostupná, jen pozor na hlavu, skála je občas níže, než by se zdálo. V kanálku podél cesty vedle nás stále zurčela voda, takže tento tunel stále plní svůj účel.

Po projití tunelu jsme se dostali přímo do soutěsky Barranco Mancha de Los Díaz, v samém středu mohutných útesů Los Gignates. Dál jsme ještě kus cesty pokračovali podél vodního kanálu, který vedl ještě několika malými tunely a po bohu hory.

Po pár kilometrech cesty podél soutěsky Barranco Mancha de Los Díaz jsme došli až k rozcestníku Ga­lería la Junquera a odtud už začínáme stoupat příkře nahoru na útes k vyhlídce De­gollada del Roque. Okolo nás je božský klid, jen odněkud občas zabečí kůzle, když volá mámu, od které se vzdálilo na dohled.

Při stoupání začínají výhledy ukazovat, co ještě doteď schovávaly. Vidíme jako na dlani celou délku soutěsky mezi skalami až k oceánu. V dálce je dobře vidět také nedaleká Gomera – další z Kanárských ostrovů.

Z cesty mezi útesy začíná vykukovat i dominanta celého ostrova Tenerife a to sopka Pico de Teide. Nejvyšší hora Španělska, kde při výšce 3 715 m.n.m. najdete i občasný sníh.

Trek jsme šli v prosinci, takže byla okolní příroda probuzená k životu a jinak suché keříky obrůstali zelení. Ale i přes rok, kdy je tu více sucho je na co koukat. Je tu království sukulentů, které dorůstají do obřích velikostí. Je tak hezké pozorovat, jak ten samý kaktus, který máte doma v květináčku, je tady na ostroje velký jako strom.

Konečně jsme došli k našemu cíli celodenního výletu – vyhlídka Degollada del Roque. Cestu jsme si zkratili výstupem přímo vzhůru přes skálu asi 500 metrů, abysme nemuseli obcházet po cestě další kilometry. 

Z vrcholu máme hezký výhled na městečko Tamaimo zasazené do kopců, které začínají zvedat při cestě z jihu na severní stranu ostrova.

Těsně pod vyhlídkou Degollada del Roque jsme se na chvíli napojili na turistickou cestu PR TF 65.3 Circular El Molledo, která pak klesá do údolí a vede zpět do Los Gigates. Dále níž se napojuje na cestu, kudy jsem šli my, než jsme zašli do tunelu.

Cesta zpět přes hřeben Lomo de las Cruces nás místami dost potrápila, protože až na mapě je přesušovaná cesta značená, reálně je těžké v kamenitém terénu a v příkrém svahu cestu pod nohama udržet. Jistější je tak sejít po značené cestě do údolí. Ale zase ty výhledy na banánové plantáže a město Los Gigantes v dálce…

Kousek dál po traverzu skalnatou sutí jsme se napojili už na cestu PR TF 65.2 Circular Guama Tamaimo, ze které jsou takové krásné výhledy na skalnatý masiv útesů Los Gigantes. 

Poslední paprsky sluníčka, které zadá za ostrov Gomera, nám svítili na cestu a poslední kilometr dolů do města Los Gigantes pod námi. Tady už cesta byla povětšinou dobře znatelná, nebo alespoň jsme měli jako držet správný směr. 

Poslední sluneční paprsky osvítíli také útesy Los Gigantes tyčící se nad městem a vymalovaly je do ruda.