Výstup na Mt. Antelao

s kamarády vycházíme kolem 7:00 z parkoviště od lyžařského střediska ve výšce kolem 1100m. Hned před posledním stavením je třeba odbočit doleva, kde nás cesta vede přes most a dále do kopce k chatě rifugio Scotter-Palatini 1570m. Otevírají po osmé ranní a kafe přijde vhod. Po malé přestávce pokračujeme vpravo od chaty po schodech na zpevěnou cestu, abychom došli k rozcestí ukazující směr na Forcella Pic­cola. Jen kousek jdeme přes malé smrčky, kde chodník vede prudce do kopce a mění se v serpentiny v suti. Takto pokračujeme až do sedla ve 2100m. V sedle je vysekaný tunel končící oknem do krajiny. Může posloužit jako bivak. ze sedla se dá sejít pár set metrů k rifugio Pietro Galassi. My pokračujeme nahoru přes kameny a sbíráme další metry nahoru. Terén se mění v suťovisko, kde je už třeba mít jistý krok. Takto docházíme ke skále, kde je nástup na lezení stupně II. Je třeba pamatovat, držet se vpravo, značka se zde může lehce ztratit. Skála je však suchá a jistým krokem a možností se dobře chytnout skály rukama, se jde dobře. Snad jen lidi co se bojí výšek by zde mohli mít problém, chodník je akorát pro nohy a dolů to padá téměř kolmo. Lezením se dostaneme na hřeben, kde zábava nekončí. Odměnou nám jsou i výhledy na vrchol a okolní kopce. Chvíli se jde dobře, pak přichází místa jako skalní plotna, kterou je třeba traverzovat, po další chvíli jsou dva úseky s minimálně dvojkovým lezením. to se dostáváme na skalní blotnu se sutí a velkými kameny. Převýšení začíná být znát, s kamarádem končíme v místě, kde je velký balvan a malý plácek pro odpočinek asi ve 3000m. Dále je asi 50°svah se sutí. Zbytek party pokračuje a jde zkusit vrchol. Postup se zpomalil a kluci nám pak zmizeli za skálou. Podle jejich informací ani tam legrace neskončila. Překonali několik míst s II lezením, jednu římsu, kde pod nohami byl několiksetmetrový sráz a úsek jištěný lanem. Kde na konci na ně čekal malý hřebínek a vrcholový kříž. Ani cesta dolů pro kluky nebyla jednoduchá, zvláště klesání po blotně se sutí, kdy se není čeho držet. Od místa kde jsme na kluky čekali se šlo podle jejich slov lépe, i tak jsme museli být velice opatrní. Vydechli jsme až v sedle, kde jsme věděli, že dále je už cesta relativně pevná, za to převýšení je znát a opravdu se těšíme až budeme dole u auta. to jsme došli za tmy, i díky malé zastávce na chatě Scotter.