Výstup na Fuji

Na začátek naší trasy Subashiri trail jsme se nejprve dovezli rychlovlakem do města Mishima, které leží západně od Tokya, pak přestoupili na menší vláček do městečka Gotemba. Až sem nám platil náš rail pass. Dál jsme si koupili lístek na autobus, který nás dovezl až do páté stanice výstupové trasy (Fuji Azami Line Fifth Station) do vesnice Minamitsuru-gun v oblasti Yamanashi ve 2000 m.n.m. Odtud už jsme začali náš výstup.

Celá cesta až na vrchol je velmi dobře značená s ukazateli a opravdu se nejde ztratit. První část cesty se jde v příjemném stínu hustého jehličnatého lesa. Stoupání je poměrně strmé po lesní cestě přes kořeny stromů a kamenné balvany. S ustupujícím lesem se okolí promění do nízkého porostu kleče a konečně se nám ukáže i vrchol hory.

Na cestě se nacházejí očíslované stanice, kde jsou chatky na přespání a i nějaké občerstvení. Protože je Fuji sopečného původu je cesta zhruba od 2/3 z lávové suti, která se často při větším kroku pod nohami sesouvá a ostré hrany úlomků lávových úlomků dovedou při zakopnutí zanechat nepěknou památku na pohorkách.

My zvladli vrchol zdola za 4,5h od páté stanice ve 2000m.n.m. Na vrcholu hory se nachází posvátná brána střežená kamenými draky. Najdete tu také pár chatek k přespání a obchudků s občerstvením nebo suvenýry – nic přehnaně kýčovitého, opravdu jen ve skromném množství.

Náš celý výstup byl doprovázen soupajícími mraky, které nám šli v patách a poskytovali tak celou cestu pohled jako z okénka letadla. Neustále se přelévající načechrané mraky pod námi nám při každé zastávce vynahradili to, že přes ně nebylo vidět do krajiny. Načasování vyšlo přesně na minutu, protože když jsem dorazila na vrchol a udělala pár fotek, tak se mraky přelily přes vrchol hory z druhé strany než jsme stoupali my a zahalily tak vrchol.

Na vrcholu hory se dá ještě obejít celý kráter sopky dokola. Cesta vede okolo meteorologické stanice, která je na hoře umístěna a měří jak počasí tak i případnou sopečnou činnost.

Sestupová cesta je vždy jiný než ta směrem nahoru. Nemusíte se tak na úzce vyšlapané cestě míjet a také sestupová cesta je uzpůsobená jemně se sesouvajícímu terénu suti. My jsme sestup zvládli „skluzmo“ za 1,5h. Pro kolena nám přišlo, že je menší zátěž, když se v příkrém měkkém suťovém svahu dolů při běhu vždy sklouznete. Je to jako v měkkém sněhu, volný „pád“ dolůse jen přibržďuje rolováním suti pod nohama. Na cestě jsme potkali i japonskou armádní jednotku, která má pod horou základnu. Poslední úsek už se opět vrací do zalesněné cesty, kde už je i pevná půda pod nohama. Tady už má smysl si vyklepat tu horu suti, co napada do bot cestou dolů. Zbývá už jen dojít do zpět do páté stanice odkud jezdí pravidelně autobus zpět do města Gotemba.

Přestože cesta není technicky náročná, musí se počítat s řídnoucím vzduchem, který stoupání 1500 výškových metrů dělá o poznání obtížnější. Přeci jen se vrchol Fuji nachází ve 3 a 3/4 m.n.m. Výstup na horu určitě zvládnou všichni s aspoň minimální kondičkou, obzvlášť pokud si cestu rozdělí na 2 dny a přespáním v jedné z chatek ve stanicích cestou nahoru.