Výstup na Corno Grande (2912 m)

Cestou k hoře projíždíme malebnou na kopci stojící vesnicí Castel del Monte. Je to středověká a renesanční obec asi 27 km od města L’Aquila na severu regionu Abruzzy. 

Nachází se v samém srdci pohoří Gran Sasso, obec je zasazená do strmého svahu pod vrcholky hor blízko náhorní plošiny Campo Imperatore, naproti pevnosti Rocca Calascio a blízko hory Monte Sirente v národnom parku Gran Sasso e Monti della Laga. Místo proslavili i filmaři, když tu natáčeli několik ikonických filmů jako např. Jestřábí žena (1985) a Američan (2010).

Tato nejvyšší hora Apenin je majestátní dominanta krajiny a tyčí se už z dálky, když se k ní blížíme planinou NP Gran Sasso e Monti della Laga.

Její jméno, Corno Grande, pochází z italštiny a znamená „velký roh“.

Začátek výstupu vede od hotelu Campo Imperatore, kde můžete nechat auto zdarma zaparkované (my přijeli běhěm dopoledne a parkovali jsme už o pár metrů pod hotelem podél silnice). Od hotelu vede i několik lanovek na různé směry, protože lokace je v zimě využívaná k lyžovaní. 
V plánu je dneska jednodenní výstup s převýšením asi kolem 800m.n.m. a mapy.cz odhadují čas na vrchol na 2,5h, což jsme i my dodrželi.

Jak stoupáme klikatou kamenitou cestičkou příkře vzhůru od hotelu, tak se pomalu rozkrývají výhledy na platinu Gran Sasso pod námi. Přes planinu jsme projížděli a i zde kempovali po výšlapu. Jde opravdu o unikátní místo, kde najdete rozmanitá zvířata jako kočku divokou nebo kamzíka horského, na kterého jsme měli i my štěstí.

Park má rozlohu 1 413 km2 a byl založen v roce 1991. Planina NP Gran Sasso vystupuje z náhorní plošiny Campo Imperatore rozkládající se v nadmořské výšce 1 800 m.

Při stoupání se pomalu pod námi začínají vytvářet mraky a líně se převalují přes okraje kopců ležících pod námi. Výchozí bod je ve výšce 2 127m.n.m., takže se tu lze příjemně schladit i v létě, kdy je jinak Itálie rozpálená. 

Malou nevýhodou takto dobře dostupného a poměrně lehkého treku na výstup je větší množství turistů, ale nenechte se odradit. Velká část návštěvníků jde jen k chatě Rifugio Duca degli Abruzzi a zase zpět.

Chata leží 390 výškových metrů nad hotelem a poskytuje občerstvení, krásné výhledy a zázemí pro nabrání sil na další výšlap směrem k vrcholu. Chata je v provozu od roku 1908, má 24 lůžek a zimní pokoj, kde ubytovává od začátku června do konce září nebo o víkendech v květnu a říjnu.

Od chaty vede pozvolnější cesta přes hřeben a vysokohorské louky, která nás nechá chvíli odpočinout po příkrém stoupání k chatě. Kocháme se tak pěkným výhledem na mohutný skalní masiv Corno Grande, který odtud máme jako na dlani.

Při stoupání úbočím skalního masivu přecházíme přes pár sněhových ploch. Cestičky jsou tu od přechozích návštěvníků vyšlapány, ale i tak nás tu sníh v červenci trochu překvapil. Žádné specielní vybavení nebylo naštěstí potřeba, jen opatrnost abysme neuklouzli a případně vyklepat trochu sněhu, která napadala do bot vrchem.

Závěrečné stoupání na vrchol vede po skalním masivu, kde se cesta občas obtížněji hledá, zvlášť když se obchází posledních pár sněhových plošin. Kamení a suť se drolí pod nohama a občas i rukama, jak se drápeme nahoru poslední výškové metry. 

Když dorazíme na hřeben a nahlédneme na severní stranu masivu, tak zde pod vrcholem hory leží nejjižnější ledovec v Evropě (Ghiacciaio del Calderone).

Konečně jsme dorazili na cíl naší trasy. Výstup nám zabral k odhadovaným 2,5h. Nahoře není moc místa pro mnoho lidí, ale dá se u vrcholového kříže vystřídat na fotku. Z jedné strany fouká silný studený vítr, tak jsme si našli místo v závětří, kde si jdeme sníst svačinu s překrásnými výhledy.

Z vrcholu dohlédneme přes okolní kopce až k Lago di Campotosto, které je vzdušnou čarou jen 15km. Lago di Campotosto nebo česky „Toughfi­eldské jezero“ je umělá nádrž, která se nachází v nadmořské výšce 1 313 m a má rozlohu 14 km2. My jsme toto místo využili další den pro příjemné horské koupání s výhledy na kopce v pozadí.

V okolí hory najdete i ferraty, zajištěné cesty lany. Na jedné takové ve skále pod vrcholem je umístěný i nouzový bivak pro případy náhle zhoršeného počasí. Tady to musí být adrenalin jen přespat v tomto plechovém přístřešku umístěném na skalní římse.

Teď už nás čeká jen sestup zpět dolů k autu. První část cesty po příkré skalní drolící se cestě jde pomalu. Ale není kam spěchat, času máme dost, tak sestupujeme opatrně. Cestou se opět kocháme výhledy na planinu Gran Sasso pod námi.

Poslední část cesty nemusíme jít stejnou trasou okolo chaty Rifugio Duca degli Abruzzi, ale přes průsmyk Sella di Monte Aquila (2335 m). Tato cesta, která nás dovede až k hotelu, kde máme zaparkované auto, je pozvolnější a pro sestup tak příjemnější.

Sjíždíle klikatými serpertinami dolů na planinu a kde si jen uděláme krátkou zastávku u pastviny s koňmi a ovečkami. Mají odtud neskutečný výhled na skalní masiv, na kterém jsme ještě před pár hodinami stáli.