Prohlídka starověkých Pompejí

První osady na území Pompejí pravděpodobně vznikaly někdy mezi 8. a 6. stoletím před naším letopočtem po osídlení kmenem Osků. Byl zde založen i přístav, který byl využíván zejména řeckými mořeplavci a obchodníky.
Na obrázku je typická ulička v Pompejích.

Původně ve městě žilo vícero etnických skupin, postupně se však dostávalo pod římský vliv a začalo vzkvétat.
Na obrázku je tzv. Malé divadlo (Velké divadlo je opodál a v době návštěvy bylo uzavřeno).

Díky úrodnosti kraje v okolí sopky se tato oblast stala oblíbenou pro římany a začaly zde vznikat divadla, chrámy, sportoviště, lázně i největší stavba Pompejí – Amfiteátr.

Amfiteátr byla stavba arény určená pro gladiátorské hry a sportovní zápolení v tomto antickém městě. Jde o nejstarší známou stavbu svého druhu na světě.

Palestra Grande – rozsáhlá tělocvična sloužila k fyzickému i intelektuálnímu vzdělávání mladých občanů.
V tomto období (před výbuchem sopky) mělo město asi 20000 obyvatel, kteří vůbec netušili, jaká katastrofa se blíží – a to ani přes mnohá varování.

5. února roku 62 našeho letopočtu došlo k ničivému zemětřesení, které zdevastovalo značnou část města. Začalo se pracovat na opravách a postupně se většina města povedla znovu vystavět. Obyvatelé byli na mírné otřesy země zvyklí a ani takhle velké zemětřesení si nespojovali se sopečnou aktivitou Vesuvu.

Na začátku října roku 79 ve městě vyschly všechny studny, což obyvatelé Pomejí stále nebrali jako dostatečné varování.

Po slabších otřesech půdy se začaly na Vesuvu objevovat drobnější trhliny s kouřem.

Katastrofa přišla po poledni 24. října. Nejdříve nastala erupce, která do vzduchu začala chrlit obrovské množství roztavené horniny a sopečného popela. Exploze byla tak velká, že sopečný mrak záhy dosáhl výšky 30 kilometrů. Roztavená hornina se ve vzduchu prudce ochladila, čímž vznikla pórovitá pemza. Jihovýchodní vítr začal tento mrak hnát přímo nad Pompeje a pemza spolu s prachem a popelem začala dopadat na město. Každou hodinu napadalo okolo 30cm tohoto materiálu, což trvalo dlouhých 18 hodin. Většině obyvatel se během této doby povedlo z města uniknout, některé zabilo padající kamení či zřícené stavby, které neunesly váhu napadané horniny. Obyvatele, kteří zůstali uvězněni ve svých obydlích čekalo něco mnohem horšího.

Na obrázku je tzv. Forum – středobod každodenního života Pompejí.

Erupce i intenzita padajícího popela během noci postupně slábla a ti, co se neudusili všude přítomným prachem si už mysleli, že mají vyhráno. To byl ale velký omyl. Brzy nad ránem došlo ke kolapsu mraku sopečného popela spolu se zřícením oslabeného kráteru sopky. Tím začaly vznikat pyroklastické vlny, které rychlostí až 700km/h stékaly po sopečném svahu dolů. Pyroklastické proudy patří k tomu nejničivějšímu, co sopečná činnost dokáže. Směs žhavých plynů, magmatu a popela se neúprosně blížila k městu a ničila vše, co jí stálo v cestě. Ani 10km vzdálenost Pompejí nebyla dostatečná a v momentě kdy první vlna dosáhla města, měla stále teplotou okolo 250°C a sežehla vše živé. Následující dvě vlny byly ještě ničivější.

Na obrázku je odlitek jedné z obětí.

Přístav Pompejí a pobřeží byly zničeny vlnou tsunami a nezůstaly tak zachovány.

Na obrázku je téměř 2000 let starý chléb.

Ráno následujícího dne se sopka uklidnila a město zůstalo zasypáno 6m nánosem pemzy a popela a zůstalo zapomenuto na dlouhých 1500 let.

Jedinou písemnou dochovanou vzpomínku na tuto událost popisuje římský básník a také očitý svědek Plinius mladší ve svém dopise 25 let po události. Jako datum události Plinius uvádí 24. srpna, což bylo díky mnohým nepřímým důkazům rozporováno, ale teprve v roce 2018 byl v Pompejích objeven nápis s datem 17. říjen, což spolu s nalezenými mincemi raženými v září roku 79 způsobilo, že je dnes jako datum události uváděn 24. říjen.

Ve městě je spousta pouličních prodejen potravin. V některých hlubokých terakotových nádobách vědci našli stopy téměř 2 000 let starého jídla.

V Popmejích lze nalézt spoustu různých domů a každý je něčím zajímavý. Dům Menandra je typickým rodinným domem vysoké třídy. 

Název je odvozen od fresky řeckého umělce Menandra a celý dům zabírá plochu 1800m čtverečních.

Další z krásných a nejlépe dochovaných domů Pompejích. Byla zde nalezena soška boha plodnosti Priapa s obřím penisem, která byla původně vyrobená pro fontánu, z níž údajně pily ženy, jež chtěly otěhotnět. Další výzdobou jsou fresky s erotickými motivy a také s příběhy z antických bájí.

Samotná sopka Vesuv také stojí za návštěvu a procházka okolo kráteru je zajímavá. Avšak kráter, byť na první pohled obrovský, je kráterem posledního výbuchu z roku 1944 – původní kráter i hora byly mnohem, mnohem větší.