Trek přes národní park Rondane

Jedu brzo ráno vlakem z Hamaru přes Elverum a busem z Atny do osady Straumbu, odkud začíná tří denní trek přes NP Rondane. Cestou chci navštívit 2 nejvyšší vrcholy a zažít Norskou přírodu na vlastní pěst. 15 kg na zádech jde prví kroky znát, hlavně, když hledáte ztracený chodník, který se v lese (skoro pralese) větví a já volím cestu, kam mě intuice zavede. Potkávám manželský pár (poslední lidi toho dne), kteří byli na lovu a říkají, že jestli jdu dál, most přes řeku je stržen díky loňské povodni a cestu si musím najít sám. Řeka naštěstí v září není velký problém, ale chodník nacházím až po hodině a půl prodírání se lesem a kameny schovanými pod hustě rostoucím lišejníkem. Dál už se jde poměrně dobře, za chvíli opuštím hranici lesa, kdy se mi pomalu otevírají výhledy do okolí. S tímto chodník nabírá na strmosti, až docházím pod vrchol Hoegrendenu, kde se nachází v podobě vrstvených kamenů jakási chatka. Skládám zde věci, a zbývajích asi 200 výškových metrů na vrchol jdu značně po lehku. Na Hoegrendenu 2118m vidím celé pohoří a vše dokresluje zapadající slunce. Druhý den ráno, se rozhoduji pro rychlý sestup přímo do údolí, abych mohl znova vystoupat na nejvyšší horu pohoří Rondslottet 2178 m. Tady už je poměrně přelidněno. Je to tím, že pod horou je zbudované velké parkoviště, kde pravidelně jezdí i autobus, a tak o turisty není nouze. Vylidňuje se, až se západem slunce a když odbočím za kopeček k jezeru, vidím jen pár stanů na druhém břehu. Noc je opět klidná a tichá. Ráno nasbírám brusinky a borůvky, udělám kaši a vyrážím na zbytek cesty k parkovišti, kde se ještě než mi pojede autobus, kochám krajinou, která mi přijde jako bych byl na měsíci a ne na zemi.

Vždy jsem si myslel, že úzké mosty jsou doménou Asie, i v Norsku musel řidič dávat pozor neb jen o chlup projel kolem sloupů mostu :-)

Konečně jsem našel chodník a mohl směle pokračovat dál. Napravo vrchol dne Hoegronden (2 118m n. m.)

když opouštím hranici lesa

a tady jsem strávil svou první noc v divočině, zabalený do spacáku, mě v noci budilo jen šlapání někoho/něčeho po kamenech

Na vrcholu, takový klid a mír jsem už dlouho nikde nezažil

a tímto se první den se mnou loučil

Ranní výhledy a hned na cíl dnešního dne, nejvyšší horu parku

Ranní hygiena v místním potoce, nic osvěžujícího neznám :-)

včerejší vrchol Hoegronden, dnes ze svahu Rondslottet, kameny kam se podíváš

jako v nebi když docházím, lidi se spokojeně baví, sluníčko svítí a mraky pod vámi jen dokreslují celou scenérii

vidět byl pravděpodobně i Galdhoepiggen 2469m nejvyšší hora norska

na sklonku dne, kdy sbíráte borůvky a brusinky, které rostou všude kolem

při takovém ránu se mi odsud ani nechce

V celé své kráse, měj se hezky a jednou zase třeba naviděnou :-)

cestou od parku