Weissmies JV hřebenem

Odpolední čekání den před výstupem nám ukrátila milá společnost tří Čechů. Museli jsme vyrazit už v 10:00 ze Saas Grund, protože hlásili déšt, který v půl třetí opravdu přišel. Druhý den jsme vyrazili ráno s novými známými a jim vděčíme za to, že jsme se vydali lezecky po hřebínku hned ze sedla, zatímco ostatní se plahočili sněhem. Na fotce za námi je samozřejmě plejáda čtyřtisícovek Allalinhorn, Alphubel, Täschhorn, Dom, Lenzspitze a Nadelhorn – bráno zleva.

Obtížnost výstupu jihovýchodním hřebenem se udává jako PD, v našem pojetí to bylo spíš PD+.

Na hřeben jsme nalezli hned za sedlem, zatímco běžně se první část chodí sněhovým polem, které je vidět pod námi. Kdybychom šli po sněhu, pravděpodobně by se doba výstupu snížila o půl hodiny až hodinu, i tak jsme ale byli na vršku v 8:15, spokojeni s průběhem.

Z hřebínku se sleze na sněhové pole a pak už je to jen pár desítek metrů na vrchol Weissmiesu. Na vršku seděli tři Slováci, kteří přišli normálkou a jak identifikovali bratry, začali povykovat, jestli jdeme na Sněžku. Den předtím padalo, všude ležely čerstvé kroupy a sněhový poprašek byl jako pocukrovaný.

V deset hodin dopoledne jsem po přechodu čtyřtisícovky u kávy ještě neseděla, navíc i spokojená s odpovídající fyzickou zátěží. Byl to zkrátka takový výlet za odměnu. Na pozadí za mnou se vyjímá Weissmies a od něj vpravo Rottalhorn. Dá se i rozeznat, kudy se aktuálně klikatí normální cesta.