Výstup na Massanellu.

Výstup na Massanellu.

Druhá nejvyšší hora na Mallorce

Chci tam
Byl jsem tam
Hodnocení:Vynikající
Přelidněnost: Malá
Obtížnost: Průměrná
Čas: 4:30 hod

1364 výškových metrů určuje druhé místo v soutěži o nejvyšší horu na Mallorce. Za jasného počasí si lze ověřit, že jste opravdu na ostrově. A ještě při tom zcela jistě nebudete nikým rušeni.

Obsah článku
Ubytování
Recenze

Massanella

Druhá nejvyšší hora Mallorky

Nejvyšší horou Mallorky je Puig Major se svými 1436 metry. Tam se ovšem nedostanete, tedy pokud nejste účastníky nějakého mezinárodního vojenského cvičení. Vrchol této hory totiž patří armádě a je zde zdaleka viditelná budova s kupolí sloužící buď meteorologům, nebo jako radar. Pokud tedy chcete vystoupat co nejvýš nezbývá, než vzít zavděk druhou nejvyšší horou – Massanellou, které ovšem do své vyšší sestřičky chybí celých 72 metrů.

Stará poutní cesta ke klášteru Lluc

Túry se obvykle začínají v sedle u kláštera Lluc, který leží na silnici spojující Sollér a městečko Polenca, ve výšce necelých 600 metrů. Jezdí sem i několik autobusových linek. A právě záludnost jízdního řádu ve španělštině způsobila, že autobus jedoucí z městečka Inca nás vysadil už v Caimarí, a tudíž celou trasu prodloužil asi o 6 km a 400 metrů převýšení. No nic vyrážíme. V kapse s průvodcem o Mallorce od vydavatelství Freytag-Berndt z roku 2003 v českém jazyce, jdeme vstříc více než kilometrovému převýšení. Vyrážíme po silnici vedoucí stejným směrem, jako je naše trasa, ale hned za vesnicí u odpočívadla ji opustíme a pokračujeme kamenitou cestou mírně vzhůru. Průvodce uvádí, že se pohybujeme po staré poutní stezce ke klášteru. Nohy si musí taky zvykat, že pozvolna stoupající cestu sem tam střídají schody. Cesta je ale relativně dobře značena na odbočkách (převážně tam, kde křižujeme silnici) tabulkou s obrázkem turisty, názvem cíle a časovou hodnotou.

Stará poutní cesta ke klášteru Lluc

Výstup do Coll de sa Bataia

Po asi dvou kilometrech nás čeká první křížení se silnicí a cesta začíná prudčeji stoupat. U samoty San Costa nás vítá kvetoucí kaktus, zrovna jako jsme v Caimarí okukovali v zahradách citronovníky. Opět zastavujeme u silnice a tady nás popis v průvodci trochu přivádí do rozpaků, ten udává pokračující cestu po silnici nahoru, zatímco v terénu nás značení vrací klesáním směrem k Caímarí zpět. Ovšem jen k první silniční serpentině, kde opět měníme asfalt za kamenitý povrch. Po překonání žebříků (aplikuje se na řadě míst, neboť turista přeleze, ale pasoucí se dobytek nepřekoná) pokračujeme po cestě, která je v mapě uvedena jako GR 222 Ruta Altá – Lluc. Kamenů do vínku dostala opravdu hodně a tak nás trochu překvapí, že se proti nám vyřítí skupina cyklistů na horských kolech. Nic proti gustu, ale asi mají dobrou pojistku. Začínají se postupně objevovat výhledy to jak na horu Massanella, tak dolů k Caimarí. Máme za sebou další asi 2 km a napojuje se k nám cesta u chaty Refugi, která byla uvedena v průvodci, jako ta správná. Zatímco na začátku trasy vedla silnice ještě nad námi, nyní už je hluboko v údolí a naši výšku bude dohánět následně několika serpentinami. Přes další pozemek si otevíráme branku a kolem nějaké rozestavěné budovy přicházíme k odbočce na Massanellu. My ji ovšem ještě teď míjíme a scházíme k silnici k místu s čerpací stanicí a restaurací a to jen proto, že zde zanecháváme nejstaršího člena výpravy, který nepočítal s prodlouženým výstupem a měl obavy aby ještě další cestu zvládl. Místo se jmenuje Coll de sa Bataia.

Výstup na Coll de Coma Freda

Vracíme se zpět stejnou cestou až k odbočce na Massanellu. Cestou si ještě všímám po pravé straně pramene. Mírným stoupáním pokračujeme z rozcestí ve směru dřevěného ukazatele, až nás zastavuje zhruba po jednom kilometru plot a již klasický žebřík pro jeho překonání. Hned za plotem je bouda správců místní oblasti, kteří by podle průvodce měli vybírat „mýtné“ pro vstup. Vzhledem k tomu, že ale za celou dobu potkáme na trase jen 6 (slovy šest) podobných „turistikomilců“, pravděpodobně cesta do práce a pitný režim by tyto výběrčí vyšel asi dráž, než samotný výnos ze vstupného. A to prý jdeme po nejfrekventovanější trase na Mallorce. Cesta pokračuje bývalým statkem a podél potoka v mapách značeného jako Torrent de Comafreda a vlastně jediného koryta, který během mé návštěvy ostrova fungoval jako potok. Tady už je potřeba dávat dobrý pozor na značení – pásové značky tu nehledejte. Trochu mi přišlo že před námi šel malíř s děravou plechovkou červené barvy, ze které mu sem tam ukáplo na kámen. A aby měl člověk ještě zamotanější hlavu, tak bez jakéhokoliv varování je z červené černá. No holt je potřeba tu mít trochu fantazie a dobrý orientační smysl. Na konci statku, právě kdy červená značka se začala „maskovat“ černou barvou obcházíme branku z levé strany a začíná stoupání. Stezka nás pak přivádí přes další branku na lesní cestu a po dalším stoupání v serpentinách přicházíme do sedla Coll de Coma Freda s kamenným ukazatelem. Nás zajímá vyrytá šipka s nápisem Puig.

Plošina Pla de Sa Neu

Stoupáme dále po červených „kapkách“ tady je ale cesta přehlednější, než předchozí část statkem, a asi po půlhodině se dostáváme na Avens de Cami, kde nám kamenný ukazatel určuje cestu buď přímo na vrchol a nebo na vrchol, kolem pramene. První variantu udává průvodce jako snazší a tak si ji volíme. Kamenitá stezka se klikatí mezi travinami a stoupající turisty zde „pozorují“ kamenní mužíci. Stálým stoupáním se dostáváme na plošinu Pla de Sa Neu, odkud už můžeme pozorovat vrchol. Ale pozor, vybrat ten správný. Ze tří vrcholů je náš ten prostřední. Když se trochu rozhlédneme, zjistíme, že v kopci na pravé straně se nachází strom, který měl tu čest, dostat se do průvodce.

Plošina Pla de Sa Neu

Kochat se lze už při výstupu

Hranice lesa tu končí zhruba v 1000 m. n. m. Pak se už nedá dělat nic jiného než obdivovat.

Kochat se lze už při výstupu

Výhled z Massanelly

Kovová tabulka nám přikyvuje, že jsme správně. 1364 výškových metrů a nádherný výhled, naproti samozřejmě nepřehlédnutelný Puig Major, pohoří Tramuntana i Serra, vzdálenější cíle jsou trochu v oparu, ale i tak rozeznáváme zejména severovýchodní pobřeží Mallorcy (Alcúdia, Playa de Muro, Can Picafort), nalevo od nejvyššího vrcholu přehrada Gorg Blau, sloužící jako zásobárna pitné vody, a vlastně když se zaostříme trochu do dáli, zjišťujeme i přes opar, že jsme prostě na ostrově a v dáli na všechny strany je vidět pobřeží.

Výhled z Massanelly

Návrat zpět

Po tomto povoleném zrakovém dopingu se vracíme stejnou cestou zpět, protože odbočku k pramenu jsme bohužel nenašli. I přesto to byl nádherný výstup, červnová teplota se tu pohybovala okolo 24°C a udávaných 4,5 hodiny za zpáteční cestu od sedla Lluc jsme dodrželi. To neplánované prodloužení nám pak skouslo zhruba 2,5 hodiny času navíc. Cestu jsme podnikly už v roce 2009. Odkaz na veřejnou dopravu na Mallorce je www.tib.org, kde najdete jízdní řády i aktuální ceny. Například autobus z Incy do Caimarí stojí 2,40€. Poslední autobusy směr Inca a Sollér jezdí z obce Lluc před 18 hodinou. Ať vám to šlape


Články v okolí
Zajímavosti v okolí
Ubytování v okolí
Načítám
Chtějí tam
Chci tam
Byli tam
Byl jsem tam