Článek Útesy Stevns Klint

Kdo si kostelík projde, zjistí, že mu jaksi „chybí záda“. Stojíme teď přímo nad mořem a v pozadí se již rýsuje dostupná část útesu.

Na pláž se sestoupí po příkrém schodišti, kde je třeba si dávat trochu pozor na uklouznutí. Stejné schodiště slouží i k výstupu, protože po pláži, vzhledem k častým sesuvům, se nedá udělat žádný okruh.

Je-li odliv, dá se celkem pohodlně procházet pod útesy a být zároveň v dostatečném odstupu od svislých stěn. Že si moře pomalu bere pevninu, je patrné z poměrně četných sesuvů a zřícených partií skalních stěn.

Zajímavostí zdejších skal je období, ve kterém vznikaly. Přibližně po malou římsu patrnou na obrázku se usazovaly měkké horniny podobné psací křídě, z miliard mikroskopických řas. To ještě žili dinosauři. Poté došlo ke kataklyzmatické události – dopadu asteroidu, po celé Zemi se rozšířil spad se zvýšeným obsahem iridia a i tato vrstvička je tady zachycena. Následně, již ve třetihorách kdy velcí dinosauři nadobro vymřeli, se zde usazovaly pevné vápence. Pláž je poseta černými valouny pazourků, které z měkkých hornin vypadávají jako brambory.

Kdo se ještě projde po vrchní hraně útesu severním směrem, může z malých vyhlídek spatřit vrstvy vápenců, které trochu vypadají jako by byly poskládány z kvádrů. To je dáno tím, že v minulosti se tento vápenec těžil a vertikální pruhy jsou vlastně pozůstatky po (ručně) navrtávaných dírách sloužících k odlamování jednotlivých bloků horniny. Tady už ale opravdu opatrně…