Článek Trubka Sillar trek

Tento výlet navazuje na klasickou exkurzi do údolí Palala. Prakticky ji rozšiřuje o něco dobrodružnější část. Zhruba kilometr a půl chůze od rozbočky údolí přijdete na místo, kde končí zerodované skalní věže a přes údolí vede „trubka“ podél, které budete dál pokračovat. Pokud nechcete podnikat celý tento výlet, můžete jen alternativně vylézt na vedlejší hřeben s krásnou vyhlídkou. Z údolí prudce stoupejte podél trubky na hřeben. Toto je pohled zpět, kde vidíte údolí, kterým jste přišli a vedlejší vyhlídkový hřeben.

Po vystoupání nad údolí se vám otevře užasný pohled na skalní město El Sillar. Už hodně v dáli je vidět ústí údolí Palala, která si prorazila cestu v červeně zabarveném hřebeni. Přímo za ním je schovaná Tupiza, centrum této pohádkové oblasti.

Přímo pod vámi je nádherný červený hrad, který by stál za samostatný průzkum.

Na druhé straně údolí nad hlavní částí skalního města El Sillar se kroutí silnice spojující Tupizu se San Vicente (v této vesnici byli zabiti Butch Cassidy a Sundance Kid), tzn. alternativní trasa do úžasného bolívijského jihozápadního Altiplána. Tato silnice je vaším cílem a zpáteční trasou do Tupizy. Není to ale vůbec jednoduchý cíl, ač se to na první pohled nezdá.

Vlastní cesta podél trubky ma měnící se charakter i přesto, že stále v podstatě traverzujete svahem. Chvíli kráčíte po příjemné širší cestě podobné skoro chodníkům v Tatrách. Pak je zas jen uzoučká stezka, skoro jak pro kamzíky. Nejhorší je překonávání menších koryt, kdy vás čeká slézání nahoru a dolů, navíc je to občas trošku vzdušnější. Asi budete přemýšlet k čemu ta trubka vlastně asi slouží. Pravděpodobně na vedení vody. Na několika místech je však rozpojená, tak asi neslouží svému zamýšlenému účelu. Najednou přichází zrada – trubka vede vzduchem přes 3 metry široké koryto, které je alespoň 6 metrů hluboké. Nezbývá než stoupat vzhůru a hledat trošku uzší místo na přeskok. I tak to není moc dobrý pocit, když se člověk podívá pod sebe a tam pořádná hloubka.

To pravé dobrodružství však začíná až o kus dál. Cesta přichází ke dvacet metrů hlubokému kaňonu. Trubka vede elegantně víc jak pět metrů vzduchem a zde není ani náznaku jak se dostat dolů do kaňonu. Nezbývá než stoupat podél kaňonu vzhůru. Z vyhlídky je vidět, že se koryto rozdělilo – trubka mizí v levé části a my jdeme podél té pravé a vzdalujeme se tak silnici. Navíc se terén výše stává čím dál více neschůdným. Nezbývá nic jiného než najít alespoň trošku vhodné místo a slézt do kaňonu a korytem se vrátit zpátky k trubce.

Cesta těsným kaňonem je docela zajímavá, ale prakticky z něj není možnost „utéct“ díky prudkým stěnám okolo, tak se jen modlíte, aby zde nebyl nějaký nepřekonatelný skalní stupeň. Navíc tam, kde je stín je voda zmrzlá a terén silně hrozící pádem.

Kaňon na některých místech opravdu připomíná kluziště.

Konečně se stěny kaňonu stávají méně prudké, tak se vydáváme přímo vzhůru jižním směrem na hřeben s vytouženou silnicí. Po zhruba sto výškových metrech výstupu, už přes čtyři tisíce metrů nad mořem, se konečně dostáváme do otevřené krajiny pozvolných travnatcýh hřebenů. Silnice je od nás vzdušnou čárou jen cca 700 metrů a je i ve stejné výšce, ale mezi námi jsou tři další údolí. 

Dvě z údolí se naštěstí dají obejít, takže vás bude čekat překročení jen jednoho. Naštěstí zde už žádný nebezpečný terén není. Konečně jste tedy u silnice, ale zpátky do Tupizy je to odtud ještě 18 kilometrů. Takže vás buďto čeká ještě skoro čtyř hodinová chůze, nebo pokud budete mít štěstí, tak někoho stopnete (místní naštěstí zastavují).

Se stopováním ještě ale chvíli počkejte. Nenechte si ujít parádní panoramatickou vyhlídku na celé skalní město El Sillar a quebradu Palalu.

Okolní krajina je opravdu kouzelná, ale i drsná a docela opuštěná

Konečně se dostanete ke slavným vyhlídkám, kde stojí džípové tour mířící z Tupizy na Altipláno. Ty zde jsou však jen dopoledne. V podvečer to tu má úplně jiné kouzlo.