Jindřichův Hradec – město

Město bylo založeno kolem roku 1220, rychle se stalo jedním z největších měst v Čechách. Dnes návštěvníkům nabízí historické jádro s renesančními domy, gotický hrad přestavěný na zámek a okolní přírodu včetně rybníka Vajgar. 

Náměstí Míru tvoří přirozené centrum historického jádra. Hned po příchodu vás okouzlí atmosféra lemovaná nádherně dochovanými měšťanskými domy. Mnohé z nich se pyšní gotickými základy, renesančními štíty či barokními fasádami.

Dominantou samotného náměstí je monumentální, 20 metrů vysoký raně barokní morový sloup z počátku 18. století. Je to fascinující ukázka kamenické práce, která okamžitě upoutá vaši pozornost. Barokní sloup se sousoším Nejsvětější Trojice byl postaven v letech 1764–66 dačickým sochařem Matoušem Strachovským.

Původně gotická radnice z 15. století s klasicistním průčelím a městským znakem.V roce 1493 byla vížka radnice opatřena hodinovým strojem zhotoveným mistrem Hanušem, autorem Staroměstského orloje. Budova byla poškozena ničivým požárem roku 1801, kdy musela být téměř od základu vystavěna znova.V interiéru se ve druhém patře nachází secesní zasedací síň, upravená na počátku podle návrhu předního českého architekta Jana Kotěry a sloužící dodnes reprezentativním účelům.

V severovýchodním cípu náměstí Míru stojí budova, která je gotického původu a byla v 16. století renesančně přestavěna. V této budově strávil poslední noc v Čechách Karel Havlíček Borovský při své nedobrovolné pouti do vyhnanství v Brixenu. Traduje se, že se tu známý český spisovatel, novinář a politik setkal s jiným významným návštěvníkem města, Josefem Kajetánem Tylem. V domě se pravděpodobně narodil nejvýznamnější český barokní skladatel, básník a varhaník Adam Václav Michna z Otradovic. 

Na náměstí zaujme jeden z nejstarších domů ve městě – Langrův dům. Dům spojuje dva pozdně gotické domy, které byly později spojené a renesančně přestavěné. Do roku 1579 jsou datována sgrafita s výjevy ze Starého zákona, kterými se dům liší od ostatních. 

V interiéru zaujme kroužená žebrová klenba, z níž dolů shlížejí plastické postavy zvířat. V kryptě pod presbytériem kostela odpočívají pozůstatky pánů z Hradce a Slavatů. Po zničujícím požáru v roce 1801, jenž zachvátil i téměř celý kostel, včetně oltáře s malbami od Petra Brandla, byl chrám později nově zaklenut; o jedno patro musela být snížena i věž.

Nenápadný pruh z dlažebních kostek vyznačuje místo, kterým prochází 15. poledník východní délky. Nachází se na severozápadním nároží kostela Nanebevzetí Panny Marie. Od kdy je poledník u kostela vyznačen, tedy kdy naši předkové vpravili do dláždění obrubník, který tam byl před nynější úpravou, nikdo neví.
V poslední době odborníci dospěli k závěru, že vyznačení na nároží kostela je chybné a 15. poledník vede ve skutečnosti mnohem blíže k řece Nežárce. Na místě poledníku platí přesný středoevropský čas, protože právě 15. poledník je pro něj určující.

Na Balbínově náměstí se nachází budova, která byla po dvě století užívána jako jezuitský seminář. Svému účelu sloužil až do zrušení jezuitského řádu, ale i později byl využíván pro vzdělávání, nejprve jako budova školy, kterou zde navštěvoval i mladičký Bedřich Smetana. Dnes je budova v majetku města, které zde zřídilo muzeum. 

Nežárecká brána se jako jediná zachovala z původních tří městských bran městského opevnění. V roce 1879 byly v bráně instalovány věžní hodiny jindřichohradeckého hodináře Martina Rezka. Brána je na západní straně ozdobena kamenným reliéfem městského znaku.

Podél severovýchodní strany zámku vede podél mlýnského náhonu pohodlná promenáda.

V úzké uličce Pod hradem se nachází soubor barokních domů gotického založení, které výrazně dotvářejí charakter podzámčí.

Nábřeží rybníka Vajgar nabízí místa k odpočinku a procházkám.