Cestopis Norsko 2017 - Verdens Ende

Rozhodli jsme se, že dneska pojedeme do Verdens Ende. V češtině konec světa. To je místo v jižním Norsku, nedaleko Larviku se skalisky, které dostalo právě název Konec světa. Počasí máme krásné a to jasno 19°C. Po cestě projíždíme několika mýtnými branami. To bude panečku faktura. Registrováni u Autopass totiž nejsme a ani jsme nemohli nikde na pumpě zaplatit, tak jak se radilo na internetu. Všude na nás koukali jako na blázny a nic takového nám nepotvrdili.

Za sebou máme pár hodin cesty a tak jsme rádi, že konečně přijíždíme do kempu Verdens Ende a stavíme stan. Ihned se vydáváme k tolik turisty oblíbenému místu Verdens Ende. Cesta těsně před pláží vede lesíkem a má své kouzlo, je totiž taková nenápadná, protože ani v nejmenším nenaznačuje, co vás na konci čeká. Najednou se před vámi otevírá široké moře a z té krásy se až zatají dech. Máme příjemné větrné počasí a krásné hřejivé sluníčko. Opravdu máme pocit, jako kdybychom byli na pomyslném konci světa. Vydáváme se na břeh a pokud možno co nejdál od lidí, abychom měli klid. Tady se posadíme na jeden obrovský oblý balvan a hledíme do dálky, z místa kde končí fjord a rozprostírá se otevřené moře za společnosti pár racků. To ticho je k nezaplacení.
Teď bych se vám chtěla pochlubit s jedním nezapomenutelným zážitkem z této cesty. Když si tam tak zrovna vyznáváme lásku a jsme rádi, že jsme tohle všechno podstoupili spolu a nyní došli až na konec světa, najednou přijde chvilka ticha, kdy se Míra jen dlouze usmívá, klekne si, hrábne do kapsy pro zlatou krabičku s mašličkou a dodává : ,,vezmeš si mě?“
Mě se okamžitě zastaví dech, do očí se mi hrnou slzy a jsem v šoku. Co víc si holka jako já může přát, samozřejmě, že jsem řekla ,,Ano“. A tak se Míra skoro nadobro vzdává svobody a já celá dojatá a šťastná přidávám fotografii prstýnku do pozdravu rodičům.
Najednou se mi tahle dovolená líbí snad ještě víc a nikdy na to nezapomenu.

Ale abych se vrátila zase zpět, tak vlastně hlavní dominantou Verdens Ende je taková kamenná replika historického majáku s velmi neobvyklým závěsným košíkem, v němž kdysi plál oheň, který nejspíš sloužil lodím a rybářům, aby se dostali do bezpečí přístavu. Alespoň tak to odhadujeme. Jinak je zde samozřejmě i velká budova s restaurací, takže o hladu určitě nezůstanete.
Je už docela pozdě a tak se vracíme zpátky do kempu, abychom si stihli ještě připravit nějakou večeři. S prstýnkem na ruce si na ní dávám obzvlášť záležet, to dá rozum. Míra jde dokonce na recepci pro pivo a tak si ho smíme v prostorách hlavní budovy vypít
(kdybychom si ho prý vzali k sobě ke stanu tak by majiteli zavřeli restauraci )

A tak usínáme s dalšími krásnými zážitky a online platíme lístky na zítřejší fotbalový zápas ve švédském Göteborgu. 

výhled na skaliska

Verdens Ende

Verdens Ende

Verdens Ende