Výstup k čortenu nad Bhardoche

Při posledních pár minutách cesty z Ghyaru do Ngawalu si uděláte nejlepší přehled o možných výletech po okolí vesnice. Ten nejlepší je od Ngawalské gompy podél praporků vzhůru na hřeben. Druhý možný, o kterém tu teď píšeme, je na skalnatý kopec (4 120m n. m.), který láká svým čortenem na vrcholu. Obzoru vévodí zaledněná Chullu.

V Ngawalu je k vidění úžasný čorten sloužící zároveň jako zdroj vody či krásné mani walls.

Po průchodu vesnicí se turista dostane na rovnou pláň, kde se zároveň pasou jakové a místní hrají fotbal. Kousek za hřištěm je strmý, naštěstí ne moc vysoký útes, na kterém se rozkládá náhorní pláň a malá vesnice duchů Bhardoche. Náš výhledový kopeček je už přímo před námi.

Po výstupu na útes se objeví vesnička Bhardoche, což je jen shluk několika neobydlených budov. Tady je potřeba se proplést přes zídky a najít stezku vedoucí vzhůru do kopce. Už za půl hodiny od fotbalového hřiště je tak možné se kochat na první menší vyhlídce.

Při výstupu jsou pěkné výhledy na Annapurnu II.

S přibývajícími metry se otvírá výhled na celou výstupovou cestu. Ngawal se už zdá pěkně daleko na obzoru a nikdo by neřekl, že ten nejvíc zelený flek s velkým stanem je fotbalové hřiště. Nově postavená budova klášteru na pusté náhorní pláni docela chytá za oko. Bohužel se ukazuje, že tento výstup je daleko lepší brzy ráno (na východ slunce) než na západ, kdy je valná většina hřebene ve velkém protisvětle.

Po hodině a půl cesty z Ngawalu a o 500 výškových metrů výše se konečně stojí na vrcholku kopce s pěkným výhledem na už vzdálený Pisang peak.

Masiv Annapurny II. ční nad krajem pomalu se halícím do večerního soumraku.

Pohled severozápadním směrem je už do trochu jiné krajiny – do vyprahlých částí Damodarského Himaláje blízkého spíš Tibetu než Nepálu.