Volary – památník pochodu smrti

Pochod smrti, později označovaný jako Volarský, vyšel 13. dubna 1945 z jedné z poboček německého koncentráku Flossenbürg. Vězeňkyně byly německými dozorci hnány směrem na Aš, Františkovy lázně a Svatavu, kde si chvíli odpočaly, potom pokračovaly až na Šumavu, kde je zastihl konec války.

Ty ženy, které přežily útrapy německého koncentráku, byly donuceny k vysilujícímu pochodu. Ženy umíral y cestou po desítkách. Aby nezemřely hladem, živily se suchou trávou. Noci byly mrazivé, a proto některé zmrzly. Ty, které nemohly jít dále, byly ihned Němci zastřeleny.
Celkem tento pochod nepřežilo 278 žen, z nich 95 je pohřbeno na tomto hřbitově. Pochod trval 29 dní a ženy při něm urazily několik stovek kilometrů. Přežilo pouhých 52 vězeňkyň. Jejich průměrná váha po osvobození byla pouhých 37 kilogramů.

Ty, které nebyly zavražděny nebo nezemřely vyčerpáním, dorazily 4. května 1945 do Volar, kde je zastihl konec války. Přeživší byly odvezeny do místního lazaretu, kde se o ně začali starat lékaři americké armády. Přes veškerou péči řada zde bohužel ještě řada zubožených žen zemřela. 
Přeživší ženy identifikovaly ostatky obětí. Dne 11. května 1945 byl ve Volarech uspořádán společný pohřeb obětí, které byly svezeny z okolí. Americký velitel města přikázal, aby místní Němci prošli kolem rakví zubožených žen

Na vršku vedle památníku je vztyčena 2,6 metrů vysoká kovová socha, která znázorňuje torzo ženy. Jde o dílo sochaře Vojtěcha Paříka vytvořené roku 1975.