Ubud a sopka Batur

Cestou z jihu do Ubudu projíždíme řadou vesnic, jejichž obyvatelé se specializují vždy na konkrétní řemeslo či umění. Takže zatím co v jedné vesnici jsou malíři obrazů, v jiné koupíte předměty sochařů, hodně míst se specializuje na zpracování dřeva. Ve vesnici Mas je centrum řezbářů.

Míst, kde je možné se ubytovat, je opravdu hodně. My volíme hotel Okawati v centru města. Na společné velké terase je možné se spolubydlícími probrat cestovatelské zážitky, porozhlédnout se po nejbližším okolí a případně popít místní pivo Bintang.

Po celém Bali je to v něčem podobné: hustá doprava a dopravní zácpy jsou tu na denním pořádku. Velký význam mají za této situace pro místní obyvatele motorky a skútry. Ty řídí i dítka školou povinná. Je-li to legální, to nevím, ale nikdo to asi moc neřeší. Ubud není těmto zvyklostem výjimkou, takže všude se po ulicích valí hromady skútrů. Z těch se i nakupuje na tržnicích.

Mám rád tržnice. Ten mumraj, spousta roztodivných lidí, věci, potraviny, umění, turistický „kýč“, hlasy, křik a především smlouvání. To je skvělý rituál a místní tržnice není jiná. Umění smlouvat, dosáhnout obchodu, z něhož mají radost obě strany, to je pravý trh.

Středem města vede rušná silnice Jalan Monkey Forest. Je u ní velké travnaté hřiště a na druhé straně základní škola. Dvakrát procházíme kolem ní. Poprvé je přestávka a děcka řádí venku před budovou. Podruhé je nástup na prostranství před budovou školy. Všude na Bali je politika stejnokrojů.

Monkey Forest je místní velkou atrakcí. Vede k němu stejnojmenná rušná ulice. Vše probíhá podle scénáře opice mohou vše, takže je třeba si dávat pozor na čepice, šátky, fotoaparáty, brýle, mobily, atd…

Východ slunce ze sopky Batur je úchvatný zážitek. Vyrážíme z Ubudu po jedné hodině ranní. Neobvykle prázdné ulice nám umožňují dostat se rychle z města. Jedeme na západní břeh jezera Danau Batur do místa Toya Bungkah. Zde nás už čeká povinný průvodce, s nímž a společně s desítkami jiných turistů a jejich průvodců vyrážíme k výstupu na sopku Gunung Batur (1717m.n.m.). Noc, světlo čelovek, vrchol, nádherný východ slunce a siluety centrálních hor zemětřesením sužovaného ostrova Lombok.

Po nádherném přírodním divadle, východu slunce v kulisách sopečných vrcholů, se věnujeme okolí kráteru Batur. Zvědavě nás sledují místní obyvatelé v očekávání drobných pamlsků. Jedno z těch milých zvířátek mi skočilo na ramena a nechalo se nosit, lenoch jeden líný.

Večer se jdeme podívat na tradiční balijský opičí tanec Kecak. Ten vypráví následující pověst. Božský princ Rama je nucen žít ve vyhnanství lesa se svou ženou Sitou a mladším bratrem Laksamanou. Obr Rawana osnuje plán únosů krásné Sity. Jeho ministerský předseda Marica se převlékne za zlatého jelena, odláká Ramu a Laksamana a unese Situ. Když Rama zjistí, že byl oklamán, spěchá osvobodit Situ ze spárů zla. Ramovi pomáhá velké opičí vojsko, se kterým musí vybojovat mnoho bitev, než se mu podaří Situ osvobodit.

Představení končí heroickým výkonem jednoho z tanečníků. Ten rozkopává bosýma nohama hořící kůru kokosových ořechů. Následuje bouřlivý potlesk diváků.