Túra Špindlerův Mlýn - Luční bouda

Cesta začíná ve Špindlerově Mlýně (720m n. m.). V létě se to tu hemží pěšími turisty, ale návštěvníků je tu i tak výrazně méně než v zimní lyžařské sezóně. Turistická cesta přes hřeben Kozích hřbetů vede po červené turistické cestě /ze začátku souběžně se zelenou vedoucí přes Svatý Petr na Výrovku, která hned zkraje prudce stoupá vzhůru na zalesněný hřebínek oddělující Špindlerův Mlýn od Svatého Petra.

V půlce prudkého výstupu je kostelík Sv. Petra a pěkná malá dřevěná zvonice. Na obzoru je vidět vrch Medvědín (1 235m n. m.) se sjezdovkami. Jako téměř každý areál i tento vypadá mimo sezónu nepěkně a sjezdovky prostě hyzdí horskou krajinu.

Na konci prudkého výstupu, tam kde cesta vstupuje do lesíka, je na louce pěkný altánek s výhledem na Špindlerův Mlýn a na kopce ho obklopující. Ideální místo na svačinku.

Po pár set metrech cesty lesíkem, kdy cesta stoupá už výrazně volněji, dojdete na vyhlídku na Svatý Petr a na Luční horu (1 556m n. m.) – druhá nejvyšší hora České republiky, která na obzoru dominuje celému údolí Dlouhého dolu.

Tady je rozcestí, na kterém se od vás oddělí zeleně značená cesta na Výrovku. Naše je značená červeně a vede dál po vrstevnici pod monumentálním hotelem Horal. Oku víc lahodící jsou menší penziony ve svahu pod vámi.

Přímo naproti vám přes údolí Dlouhého dolu je hora Stoh (1 324m n. m.), jejíž stráň je pěkně „pročíslá“ sjezdovkou.

Poté vás čeká první „lesní“ etapa, při které toho moc z okolní krajiny neuvidíte. Naštěstí přibližně po dvaceti minutách pochodu se vám otevře pěkný pohled na údolí celého Dlouhé dolu. Pokud si foťákem trošku „přitáhnete“ Svatého Petra na obzoru, uvidíte pěkně i sedýlko, které vás při výstupu ze Špindlerova Mlýna rozcvičilo a rozdýchalo, hotel Horal a nespočet dalších chalup postavených na lukách nad údolím. Budete tu překračovat i malý čistý potůček, takže v horkém letním dni ideální místo na doplnění tekutin.

Hluboko pod vámi je už cesta Dlouhým dolem a naproti silně zalesněné severní úbočí hory Stoh. Téměř neznatelně je vidět i modrá turistická trasa vedoucí po vrstevnici vysoko v úbočích této hory spojující Špindlerův Mlýn s Klínovými boudami.

Po chvíli začne nejnáročnější a nejnudnější část celé této túry – znovu vstoupíte do lesa a velmi dlouho stoupáte vzhůru /v zimě je terén často uklouzaný nebo se propadáte do hlubokého sněhu/.

Konečně se před vámi otevře výhled na suťová pole /v zimě lavinová/ a holé hřebeny včetně Luční hory. Stále je před vámi ještě dlouhé stoupání, ale již mnohem zábavnější díky výhledům po okolí.

Cesta, občas vydlážděná, stoupá přes suťové / lavinové svahy. Sem tam jsou k dopomoci řetězy a malé železné lávky. S přibývající výškou se vylepšují výhledy i mimo oblast Krkonoš. Je vidět Ještěd, kopce Podkrkonoší a dokonce za pěkné viditelnosti i Máchův Kraj, Kokořínsko a Lužické hory.

Odtud je pěkně vidět i místo, kde jste vystoupili z lesa.

Pozvolna se blížíte do sedla mezi Krakonošem a Luční horou a dno Dlouhého dolu je už několik set metrů výškových pod vámi. Z tohoto pohledu už není Stoh tak gigantický jak se zdál ze Svatého Petra. Stráně pokračují ještě výše až k Zadní Planině (1 423m n. m.).

Jedny z nejhezčích pasáží této túry jsou těsně pod sedlem – pěkně je vidět zubatý hřeben Kozích hřbetů /viz. úvodní snímek fotoreportu/.

O kus výš jste už v sedle (1 420m n. m.). Nejen v létě to tu má své kouzlo, ale i v zimě.

Ze sedla se vyplatí popojít o pár desítek metrů dál na vyhlídku Krakonoš (1 421m n. m.), odkud je krásný panoramatický výhled do údolí Bílého Labe a na vrcholky západních Krkonoš.

Po návratu do sedla vás čeká už finální mírný sestup k Luční boudě. Pohodovou chůzí je to ještě necelých třicet minut a 2 km. Obzoru dominuje Sněžka (1 602m n. m.).

Tato poslední část etapy vede malebnou krajinou kvetoucích luk s výhledy na Velké Kolo. V zimě zde často fučí a jsou zde pasáže, kde se budete hodně bořit do sněhu, takže pochod bude výrazně pomalejší než v létě. Je zde i studánka, takže další místo, kde můžete doplnit vodu.

Díky extrémním podmínkám (na české poměry), které tu po většinu roku panují, je zde obdobná vegetace jak na sibiřské tundře. Nad cestou se zvedá mírný hřeben Luční hory.

Po necelých třech hodinách pochodu přicházíte k Luční boudě. Ještě kousek před ní je odbočka po modře značené stezce do údolí Bílého Labe /jedna z možností, jak se odtud můžete vrátit zpět do Špindlerova Mlýna). Další častou možností je přechod Modrého sedla a návrat přes Výrovku a Dlouhým dolem, do kterého jste často při tomto pochodu nahlíželi z vrchu. Pokud jste po cestě potkali jen pár turistů, tak tady budou s největší pravděpodobností docela davy. Dost často sem zacházejí i turisté z Polska.