Článek Důl Skalka

Na tomto místě se již od dob Keltů těžila železná ruda. První doložená písemnost týkající se hlubinné těžby pochází z roku 1746. Po roce 1824 důl vlastnila rodina hraběte Colloredo-Mansfelda. Až do roku 1852 se těžilo povrchově i hlubinně a ruda byla zpracovávána ve Staré Huti u Dobříše. V roce 1938 se majitelem stala Pražská železářská společnost. Kvůli zvýšené poptávce po železe během 2. světové války byla těžba významně rozšířena a rozmach pokračuje i po roce 1948. zo roce 1966 je ložisko vytěženo a okolí postupně prošlo rekultivací. V současnosti je důl turisticky přístupný, prohlídku je třeba předem objednat.

Prohlídka není fyzicky náročná, chodí se totiž po cestách vysypaných štěrkem. Je zde stabilní teplota kolem 11 stupňů. Je ale potřeba se pohybovat obezřetně a mít nasazenou přilbu, kterou pořadatel zapůjčuje. Z bezpečnostních důvodů je bezpodmínečně nutné dbát všech pokynů průvodce.

Návštěva dolu je spojena s jízdou autentickým důlním vláčkem. Trasa jízdy je dlouhá 1,5 km. 

Při prohlídce se návštěvníci dostanou až pod místo, kde je na brdském hřebeni postaven kostelík Máří Magdaleny v barokním areálu Skalka. Na tomto místě se nachází asi 150 metrů pod povrchem.

Současným vlastníkem a správcem dolu je Montánní společnost o. s. Společnost důl udržuje, rekonstruuje zařízení a a zajišťuje prohlídky. Kromě toho zajišťuje rovněž studium, dokumentaci a ochranu památek báňské historie. Samozřejmě také vlastní oprávnění k hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem.
Montánní společnost získala důl v roce 2004 a po 10 letech usilovné práce se jí podařilo důl zčásti zpřístupnit veřejnosti.

Návštěvníci se prochází po 16. patře dolu. Dalších 20 pater pod nimi je v současné době zatopených spodní vodou.

V rámci prohlídky je k vidění i expozice hornického vybavení, nástrojů a přístrojů. Nejvíce pozornosti přitahuje originální hornický záchod.

Je možné se podívat i na místo, kde byla prováděna ražba rudy. Je zde mimo jiné vidět i zařízení, kterým se ruda sypala do vozíků.

Strojovna těžního stroje umožní si návštěvníkům představit náročnost práce pod zemí a složitost důlních zařízení a jejich obsluhy.

Nezbytný přívod vzduchu do dolu je zajištěn pomocí více než 70 metrů hluboké větrací šachty.

Cestou návštěvníci uvidí i sochu svaté Barborky, patronky horníků. V den jejího svátku (4. prosince) nechávali horníci hořet ve štolách přes noc kahany, na ochranu před smrtí a úrazy – tzv. Barbořino světlo.

Kostelík sv. Máří Magdaleny z r. 1693, nacházející se přímo nad dolem, je dominantou brdského hřebene. Nyní je kostelík spolu s celým barokním areálem krásně zrekonstruován. Na stěně kostelíka je vidět, jak byl v důsledku poklesu půdy způsobené poddolováním, poškozen.