Německo

Cestopis Jak jsem nevylezl na Nebelhorn

(ale na Niedereck)

Petr Klauda
Napsal/a 19 článků a sleduje jej/ji 2 cestovatelé
(1 hodnocení)
Cestopis Jak jsem nevylezl na Nebelhorn
Vloženo: 27.09.2020
Autor: Petr Klauda © gigaplaces.com
Vhodné pro:
Turisty

Niedereck je sedlo na hřebení mezi vrcholy Rubihorn a Gaisalphorn, odděluje údolí potoků Faltenbach a Gaisalpbach.

Přes sedlo Niedereck

Nebelhorn je alpský vrch ležící v bavorské oblasti Allgäu a dosahující výše 2224 metrů. Vystoupat na něj lze z městečka Oberstdrf (také známé svými skokanskými můstky a závody na nich) nebo lze požít kabinovou lanovou dráhu. Jenže tento rok její rekonstrukce trochu zamíchala mými plány na zdolání vrcholu a nebo alespoň druhé přestupní stanice. Vše skončilo trochu jinak. Ale pěkně popořádku.

Druhá neděle v září se nesla v příslibu nádhreného počasí. Teploty kolem 22 stupňů a jasno, což je v těchto horách pro naprostý úspěch výpravy podmínkou. Cesta z Dingolfingu (místa mého bydlení) do Oberstdorfu trvá něco kolem 4 hodin vlakem a za Bayern Ticket (celodenní jízdenku) jsem zaplatil 25 € což je dost příznivá cena. I do Oberstdorfu přijíždíme v podstatě podle plánu, ač za Mnichovem se hodně dlouho jelo pomalu, kvůli poruše zabezpečovacího zařízení. A tak kolem půl jedenácté přijíždíme do typického alpského městečka pod horami.

Nádraží v Oberstdorfu je relativně na místní poměry velké, koncové podobné stanice mívají obvykle jednu maximálně dvě koleje, ale vzhledem k tomu, že se tu často konají velké sportovní akce, a Němci rádi používají na tyto závody železnici, je zde pětikolejné koncové nádraží.

Po zakoupení suvenýrů v nádražní budově, vycházím po šipkách Nebelhornbahn, tedy k lanové dráze u níž vlastně taky začíná značená cesta do hor. Trasa městečkem, vyloženě rekreačním s mnoha hotely, kavárničkami, restauracemi, a s typickými alpskými domy s vyřezávanými balkony plnými kvetoucích ibišků, trvá asi 15 minut. Jenže místo budovy lanovky přicházím jen ke stavební jámě a informačnímu centru této dopravní stavby. Prochází totiž rekonstrukcí a otevřena bude již jako kabinková na velikonoce 2021.

Tak stejně byl můj plán jít pěšky tak vyrážím. Po mostě překonávám potok Trettach a pokračuji do čtvrti plné penzionů směrem ke zmiňovaným skokanským můstkům. Tady se dozvídám informaci, že ne všechny cesty k první mezistanici Seealpe jdou z důvodu rekonstrukce lanovky použít, ale že restaurace je otevřena. Volím tedy stoupání po místní silnici (ještě lze jít stezkou kolem vodopádů na potoce Faltenbach, ale tou jsem se chtěl vracet).

Silnička vychází od skokanského areálu a částečně podchází jeho tribuny, které se zaplní zejména kolem Nového roku, kdy se tu koná turné čtyř můstků. Provoz automobilů s povolením je zde řízen semafory, ale intervaly jsou zde asi 20 minut. Na první serpentině se odtud odpojuje stezka k vodopádům a začínám stoupat. Stoupání to není prudké ale docela táhlé. Silnice je sjízdná i pro kola, ale po dobu stavebních prací jen v sobotu, neděli a ve svátek.

Na první křižovatce se dávám vpravo a volím jistější silnici před značenou stezkou která se připojí po několika stech metrech. V další serpentině začínají výhledy na skokanský areál a rozvněž jsou vidět nouzové podpěry lan lanové dráhy. V další ostré zatáčce o 180°se má připojit výše zmiňovaná stezka, ale je zapáskovaná a s výstrahou, že se jedná o alpský terén. Ještě, že jsem tudy nešel.

Pokračuji silnicí v dalších dvou serpentýnách, kde potkávám místní obyvatele, jak opravují elektrické ploty, pro pasoucí se skot. Také je zde semafor, který úsek na Seealpe dělí na dva úseky. Tady se rovněž zmírňuje stoupání a dále pokračuji témeř rovně až k místu, kde se připojuje stezka přes vodopády. Za normálních okolností, bych tu odbočil ze silnice a pokračoval 400 metrů cestou až k restauraci, ale jako skoro všechno, je z důvodu již výše zmíněného, uzavřena. Cesta po silnici je sice o něco málo delší, ale celkem pohodlná.

Hned v první zatáčce překonávám mostem potok Faltenbach, v kopci nad mostem se vypíná již nově postavená podpěra lanovky a po několika desítkách metrů přicházím k místu, kde jsou uloženy části další podpěry, čekající na montáž. Silnička pokračuje ještě několika serpentinami až přicházím ve výšce asi 1270 m.n.m k otevřené restauraci se zahrádkou. Pivo s výhledem na Oberstdorf chutná, ale vzhledem k tomu, že kompletně celé údolí dále k Nebelhornu je zavřeno, opět kvůli stavbě, řeším co dál.

Před variantou vrátit se zpět a projít si vesničky kolem Oberstdorfu, vyhrává druhá varianta, stoupat výš. Nakonec se jako jediná možná cesta dál jeví červeně značená cesta, jejíž směrovka upozorňuje na Rubihorn a časový údaj 2 hodiny. Hned vedle restaurace, je rekonstruována bývalá stanice kabinové lanovky a už je skoro postavena stanice lanovky kabinkové. Kousek odtud mezi pastvinami, čekají na svůj osud všechny staré kabiny obou úseků lanovky. A já vyrážím po značce.

Jenže kousek od stanice je i tato cesta přepásána a je tu žlutá upozorňující cedule na uzavření cesty. Protože však se po této trase pohybuje dost turistů, a protože mi tento zákaz připomíná spíš zimní značení upozorňující na lavinová nebezpečí, jdu dál. Trasa vede nejprve téměř skoro po vrstevnici a po nějakých 300 metrech uzávěra končí a jak následně zjišťuji, dá se tento úsek obejít traverzující pěšinou přímo od restaurace. Tak to jsem nevěděl, tak příště.

Speciální brankou pro turisty vcházím do výběhu místních obyvatelek, celý den přežvykujících bohaté trsy vysokohorských trav, za neustálého cinkání zvonců slyšitelných ještě daleko v údolí, aby potom přeměnily traviny v mléko a mohli vystupovat v reklamách na skvělé místní čokoládové pochoutky. Teda nejen obyvatelek, abych nebyl nařčen z genderové nevyváženosti, byli mezi nimi i oslíci.

S trochou respektu procházím pastvinami, místní krávy sice dělají, že nic krom potravy je nezajímá, a že se hodlají pohnout teprve až kompletně prostor kolem sebe vypasou, ale ne druhou stranu, kdyby se některé chtělo, proběhnout, myslím, že bych v tomto terénu moc šancí neměl. Naštěstí se blížím k místnímu dřevěnému pasteveckému domu a začínám stoupat nad pastviny. A objevujíse první opravdu hezké výhledy na městečko Oberstdorf a jeho okolí.

Stezka začíná stoupat cik cak po hřbítku. Ještě následuje planina s několika stromy, kde lze vyhledat stín, ale pak už začíná stoupání místní kosodřevinou. Nevím co dřív fotit, protože každá serpetinka naskýtá nový pohled do údolí. Takovéto šněrování údolím vynese turistu o nějakých 350 výškových metrů. Zde ovšem relativně pohodlná pěšina končí a začíná nepohodlné stoupání po cestě plné velkých kamenů, a na několika místech jištěné řetězy a kovovými stupni.

Tento stav naštěstí netrvá dlouho a já přicházím na hřebínek s rozcestím. Trpasličí rozcestník umístěný na kameni udává ještě půl hodiny na Rubihorn. Z hřebínku se ovšem otvírá nádherný výhled do údolí s jezery Gaisalpsee, a na vrcholy Nebelhorn, ale také na Gaisalphorn (1953 m.n.m.), kam vede odtud neznačená stezka. Přemýšlím, jestli se vrátit, nebo jít dále, ale poté, co vidím stezku, kterou turisté stoupají z druhého údolí nahoru, je rozhodnuto. Sice nevím kam dojdu (jsem bez mapy), ale určitě se nějak na vlak dostanu.

Ještě upřesním, že rozcestí, kam jsem vystoupal, se jmenuje Niedereck a jeho nadmořská výška je 1867 m.n.m. Po krátkém odpočinku pokračuji dále. Jde to relativně pomalu, protože terén je kamenitý a sem tam je potřeba použít řetězy, případně dát přednost protichodcům (tedy myslím těm, co zvolili opačný směr). Po hřebínku pokračuji asi 20 minut, ale už za chvíli jásám. Vidím před sebou rozcestí se stezkou, po které mám v plánu sejít dolů.

Odtud je to na Rubihorn už jen 15 minut, ale nevím jestli bude na cestu dost času, tak raději volím cestu dolů do údolí. Kousek od rozcestí se ještě nachází pomník jedné z obětí místních hor. Sestupuji pozvolna kamenitou stezkou (pozor, sem tam kameny ujíždí) směrem na Unterer Gaisalpsee. Cesta se jmenuje Gaisalpsteig a klikatí se úplně stejně, jako ta od Oberstdorfu. Za stáleho focení sestupuji do údolí. Na protejším svahu je vidět skalní převis, nad kterých stojí chata (možná nouzová noclehárna, na tu dálku to nepoznám), která je na cestě k Oberer Gaisalpsee (druhé pleso v tomto údolí) a dále na vrchol Geisfuss (1981m.n.m).

Pod chatou je slyšet jak teče voda a opravdu. Skála je na několika metrech vlhká, přímo vodopád vidět není, ale voda pravděpodobně zásobuje pleso, ke kterému směřuji. Unterer Gaisalpsee je horské pleso ve výšce kolem 1500 m.n.m. Bohužel v pozdním odpolední jsou z mé strany nedobré světelné podmínky, ale tak jako všude v Alpách…je tu hezky. Tady konečně cesta vede chvíli po rovince. Pozorují turisty, kteří využívají sluneční paprsky k chytání bronzu a pár odvážlivců zkouší i několik temp ve zdejší, asi nepříliš teplé vodě.

Pokud jsem si myslel, že cesta odtud bude pocházkou růžovým sadem, zmýlil jsem se. Opět pokračuje poměrně kamenitá stezka, na nekolika místech je potřeba překonat místní toky, které sice nejsou nijak velké, ale obvykle jsou za nimi kluzké mokré kameny, na kterých je potřeba dávat pozor. Cestou mezi nizkými stromky lze vidět i vodopády, které se nacházejí pod plesem, od něhož sestupuji. Od Gaisalpsee na rozcestí Geisalp (k silnici) to podle rozcestníku trvá zhruba hodinu. Na cestě mě čekají ještě řetězy a několik kovových stupňů. Výhledy už jsou zde omezené hlavně na údolí Gaisalp.

Kousek nad rozcestníkem v Gaisalpu registruji dvě horské restaurace, dokonce směrovky v údolí, které na ně upozorňují, obsahují informaci, zdali jsou právě otevřené nebo ne. U rozcestníku se cesta dělí, buď můžu sejít do Reichenbachu a nebo traverzovat úbočí do Oberstdorfu. Vyhrává druhá možnost.

Po silničce, se kterou absolvuji dvě serpentiny scházím ke kapličce, kde se moje cesta odděluje od té do Reichenbachu a začíná traverzovat, resp mírně stoupá po úbočí Rubihornu. Vetšinou vede lesem, ale sem tam se objeví výhled na vesnice v okolí Oberstdorfu. Teprve asi 2 km od kaple začíná cesta zvolna klesat a stále drží směr traversu. Překonává potok Rossbichlbach a směr mění až před Oberstdorfem, aby klesla ke kavárně (na jejíž přítomnost upozorňují již tabule u kaple) a posléze se napojila na silnici, kterou jsem ráno začal stoupat k Seealpu.

Teď už jen projít kolem můstků, pod nimi mě čekala trochu úsměvná situace, kdy mě na místní komunikace změřil radar, přestože jsem šel pěšky. Bylo to o to veselejší, že zde bylo povolena max. rychlost 5 km/h a já jsem jí skutečně šel. Pak už jen se promotat uličkami Oberstdorfu a další 4 hodiny mě bude vlak kolébat k domovu.

Celá trasa trvala asi 7 hodin volného tempa a se zastávkami. Převýšení bylo cca 1100 metrů nahoru a to samé i při sestupu.

Pohled na Oberstdorf

Stoupajícími serpentinami se otevírají stále nové pohledy

Pohled na Oberstdorf
Autor: Petr Klauda © gigaplaces.com

Alpské výhledy vždy potěší

Tady začínají serpentiny před stoupánním na Niedereck

Alpské výhledy vždy potěší
Autor: Petr Klauda © gigaplaces.com

Pohled k Seealp

S přibývajícími výškovými metry přibývají výhledy

Pohled k Seealp
Autor: Petr Klauda © gigaplaces.com

Rozcestí pod Rubihornem

Tady jsem se odebral opět do údolí

Rozcestí pod Rubihornem
Autor: Petr Klauda © gigaplaces.com

Pohled k Nebelhornu

Z rozcestí pod Rubihornem jsou úžasné výhledy

Pohled k Nebelhornu
Autor: Petr Klauda © gigaplaces.com

Unterer Gaisalpsee

Sestup v podvečerní čas už trochu komplikoval fotografování za dloužících se stínů.

Unterer Gaisalpsee
Autor: Petr Klauda © gigaplaces.com
Zatleskej autorovi článku!
Sdílej to:

Byli tady (0)

Buď prvním, kdo tam byl!

Chtějí tam (0)

Buď prvním, kdo tam chce!

Byl jsi tam? Přispěj dobrou radou cestovatelům, kteří se chtějí vydat do téhle oblasti nebo si přidej místa do seznamu navštívených.

Chceš tam? Neni nic jednoduššího než se domluvit s ostatními a vyrazit na cestu nebo dostávat tipy na destinace kam se cheš podívat.

Aktivity

Praktické informace

Díky!

Byl(a) jsi tam? Napiš recenzi tohoto místa

Hodnotilo již 1 cestovatel

Byl(a) jsi tam? Napiš recenzi tohoto místa

Pro vložení recenze se musíš nebo

Láká tě Německo? Tak na co ještě čekáš!

Cestovní pojištění

Dobré cestovní pojištění je naprostá cestovatelská nutnost ať už vyrazíte kamkoliv. Vyber si to nejlepší dostupné!

Akční zájezdy

Pokud máte na svých cestách rádi, co nejméně starostí využijte akční nabídky cestovních kanceláří a cestujte bez stresu.

Levné letenky

Začni svou vysněnou cestu tím, že si pořídíš tu nejlepší letenku za akční cenu. Je přeci zbytečné platit více.

Levné hotely

Vyber si v předstihu hotel dle svých představ. Nemusíš pak řešit na místě, že už je plno, nebo že se ceny zvýšily.

Akční průvodci

Vyber si z nabídky průvodců Lonely Planet za akční ceny, ať na své cestě nemineš nejlepší místa.