Patteriol severovýchodním hřebenem

Začínáme jistit alespoň polovičním lanem, na mobilu lovíme topo, ale netrefili jsme se do začátku vícedélky. Bohužel jsme tím pádem nalezli trochu nešťastně a neminul nás traverz. V topu jsme se našli až na čtvrté délce, kde jsme konečně objevili štand.

K hřebínku nás čeká celkem 12 délek, po něm je to dalších 13, celkově po skále 600 výškových metrů. S některými délkami se moc nezdržujeme a jdeme v zásadě oba, přesto nám cesta trvá. Občas je také těžké najít další štand. Jsme rádi za stažené gpx souřadnice, bez nich by to moc nešlo.

Vyrazili jsme v těžkých botách, respektive v nástupovkách a postupně se přezuli do lezeček, člověk si je přece jen jistější. Většina úseků je obtížnosti 2–3, nejtěžší místo je značené jako 4+, únava z expozice se ale dostaví záhy, pod vámi je kilometr. Do zad nám celou dobu pálí slunce a víme, že cesta zpátky není možná.

Tady už pomalu nalézáme na hřeben a máme pocit, že to konečně začne být navigačně jednodušší. Je poledne, to jsme plánovali být nahoře. Řada dalších fotek je na iphonu, který přistál někde v severní stěně. Vždy se radujeme, když najdeme další nýt nebo borhák, protože to znamená, že jdeme dobře, ve 45 metrové lehčí délce bývá typicky jeden, ve štandech jsou pak většinou dva. Radujeme se z každého jistícího bodu též proto, že máme dvě třícítková poloviční lana – zcela inteligentně jsme totiž předpokládali, že v tak lehké cestě nám to bude stačit a že většinu půjdeme bez jištění (nebudeme se přece tahat s šedesátkovým la­nem).

Gpx stažené z www.bergsteigen.com/…nordostgrat/, zachycuje 20 km z chaty na chatu, odpovídá to, myslím, dobře, my jsme nachodili kolem 14 km. U kol jsme byli kousek po jedenácté večer a čekala nás ještě cesta za světel čelovek do St. Antonu, a to jsem ji ráno před nástupem chtěla z batohu vyndat se slovy, že nebude potřeba.