Tři skialpové túry v Tatrách

Ze Starého Smokovce přes Hrebienok. Svlékáme rychle bundy. V Čechách byl posledních čtrnáct dnů slušný mráz, ale tady je jen pár stupňů pod nulou a slunce pere.
Při výšlapu na Téryho jdeme už do půl těla, tedy jak kdo. Pak přijde stín a poryv větru a rázem je všechno jinak. Téryho chata. Druhá hodina odpolední a my nestíháme oběd (to ty hruštičky na Zámkovského chatě…), pokračujeme rovnou do sedla, abychom nepřijeli na Brnčálku za tmy. Výstup do Baranieho sedla nám dá celkem zabrat, máme tou dobou už 1300 metrů převýšení v nohou a ne všude je cesta prošlapaná. Sníh v podobě krusty. Škoda, ale jak jinak, když nesněží. Dolů severním žlabem to snad bude lepší a skutečně je, ale jen o kousek. Každopádně parádních 700 metrů sjezdu.

Když je krusta a difuze k tomu, není jízda úplným požitkem, zase ale můžete myslet na to, co bude na Brnčálce k večeři.

Je nás ráno víc, kdo razí vzhůru na Baranie rohy, skialpinisti a „mačkári“ zhruba půl napůl, bez maček tam vážně nechoďte a na lyžích je dobré mít haršajzny. V horním žlabu pravděpodobně připnete lyže na batoh, protože v tak prudkém úzkém svahu se už „cik cak“ nevyplatí a upřímně ani moc jít nedá. Do sedla to máte za pár a na Téryho chatu sjedete pak za několik minut. Část naší výpravy se tam odpojuje a jede rovnou dolů, my zbývající tři si ještě vyšlápneme 350 výškových metrů na Priečne, což se opravdu vyplatí, protože sjezd odtamtud je fantastický. Tvrdé muldy nahoře rychle zmizí a pak už jen kreslíme vlnovku až do Studené doliny. Jízda lesní stezkou, kdo ji zná, je pravou kličkovanou a člověk u ní hýká nadšením, nehýká však na sáňkářské dráze z Hrebienku, kde dostane masáž do nohou od „vlnovek“ na trase. To už je ale skoro dole a má blažený pocit uspokojení z celého dne.

Je to pěkných 350 metrů stoupání, někde zhruba 150 m pod sedlem jsem ztratila haršajznu, proč já v každých horách něco nechám…

Výstup rozhodně stojí za to, sjezd z Priečneho sedla se vyrovná alpským freeridům.

Třetí den byl už spíše odpočinkový, slunce opět pálilo naplno a na Hrebienku byly davy turistů. Rychle jsme jim vyhýbali až k odbočce na modrou, kde je upozornění, že přicházíte do lavinové oblasti a máte zapnout pípák, odsud už byl „provoz“ v pořádku. Až úplně nahoru do sedla Závrať jsme nevystoupali, nechtělo se nám. Cestou jsme vyhlíželi ledopády a spekulovali kolem lezení. Sjezd Veľkou Studenou dolinou a pozdní oběd ve Smokovci, návrat do Čech.

Kousek nad Zbojnickou chatou bylo opravdu teplo a byli jsme tam sami.

Jinak ta noha výše není moje ;-)