Trek pod sopku Lanín

Pokud vyrazíte z Pucónu na Lanín v plné polní alespoň na dva dny není logistika tak složitá, pokud jen nalehko na jeden den jako já, je to už docela oříšek. Z Pucónu vyjíždí totiž mezinárodní autobus do Argentíny až v 10:00. Musíte se předem domluvit s řidičem, aby vás vysadil cca 4km před hranicí u jezera Lago Quillelhue, kam dojedete až tak okolo 12. Ale pozor mezinárodní autobusy jezdí jen dopoledne a místní doprava zpět do Pucónu jezdí jen z města Currarehue cca 25 kilometrů zpět od místa výsadku, což se vám po celodenní túře šlapat nechce. Takže část cesty zpět musíte stopem, ale další pozor: hranice se zavírá ve 20:00 takže musíte být zpět na silnici v rozumný čas aby ještě něco taky jelo :-)

Start túry je u krásného jezera Lago Quillelheue. Ani mě nepřekvapuje, že vystupuji z autobusu sám.

Cesta vede bambusovým a Araukariovým lesem. Jediné koho potkám jsou dva policajti co se vynoří nečekaně z bambusového keře, ale jen se ptají kam jdu. Zhruba po půl hodině přicházím k laguně Escondida

Sopka Lanín (3 747m n. m.) je opravdu úžasná dominanta této túry

Dalším jezerem na této túře je Laguna Huinfiuca. Kousek dál už začíná pořádný krpál, kde se nabere pár set výškových metrů

Najednou les končí a vy jste v úplně jiném světa. Obrovská sopečná pustina. Láva se normálně zastavila o starší horský hřeben ze kterého vyčnívají jen vrcholky – úžasný

Rozhled ze sopečného pole je opravdu parádní. Pod námi je vidět tato krásná hornatá zelená krajina. Stezka ale zmizela, jediným orientačním bodem jsou nyní tyče, které mají docela velké rozestupy. Za ideálního počasí jako dnes to ještě jde, za špatného zde musí být orientace fakt náročná

Lanín je nádherná sopka s ledovcovou čepicí. Dobrý cíl pro ty, kteří chtějí na sopku na kterou nešel rozhodně každý

Laguna Verde je hlavním cílem klasického výletu pod Lanín. Pokud chcete pokračovat dál a vrátit se druhým údolím, počítejte že je to orientačně docela náročnější a rozhodně nedoporučuji za blbého počasí s mlhou atd.

Od Laguny Verde je cesta opravdu náročnější a hůře značená. Občas se musíte z kamene dlouho rozhlížet než uvidíte na obzoru další tyč či kamenného mužíka. Často se jde jen intuitivně a budete rádi za každou značku, kterou potkáte. Základní pravidlo je ale jasné, musíte obejít ten hřeben zalitý lávou a sejít údolím, které je za ním

Podaří se mě najít nakonec sestupovou cestu a naráží dokonce na ceduli varující před zvířaty. Ty slovíčka jsem tenkrát neznal tak jsem to spíš tipoval na hady protože ty prosluněné plácky mezi stromy si o to vysloveně říkaly

Cesta ještě chvíli vede po lávovém poli, které se dostalo až za hřeben. Odtud je poslední výhled na tuto krásnou sopku

Cesta lesem někdy mizí a po půl hodině občasné nejistoty, zda jdu fakt dobře je prudký sestup dolů a dál je cesta již více na pohodu. Otáčím hlavu vzhůru na prudké stěny horského hřebene, který je z druhé strany téměř kompletně zalitý lávou – fakt hustý. Kaňon je subjektivně docela nekonečný. Ke konci narážím na kravky, takže civilizace není už daleko. V 17:15 přicházím na silnici, tak jsem to přežil. Nečekám na místě a radši jdu kdyby mě nikdo nezastavil ať v nejhorším dojdu do toho města. Po hodině a 6 kilometrech chůze mě páté auto co tu projelo mezitím nabírá a dováží do toho městečka. Teda bere mě na korbu pick upu takže zážitek nakonec :-) lokální bus stíhám a v Puconu jsem večer komplet od sopečného prachu, ale byl to super den.