Článek Safari Lake Manyara

A že jich bylo. Běžné tlupy paviánů mívají 20 – 180 členů a tahle jich přes stovku určitě měla. Neustále se objevovali další a další, a tak jsme v džípu nějakou chvíli přečkali, než všichni přešli okolo. 

Národní park Lake Manyara je skvělým útočištěm pro velké množství ptáků. Jedním ze tří druhů zoborožců, které jsme zde viděli je zoborožec šedolící. Někteří zoborožci díky svým velkým zobákům nápadně připomínají tukany, ale nejsou příbuzní.

Další ze spatřených zoborožců patří k největším z nich. Většinu času tráví na zemi a dokáže ulovit zvířata až do velikosti zajíce.

V parku žije i spousta zeber. A proč vlastně mají zebry pruhy? Tak tuhle otázku si kladou vědci po celém světě už dlouhou dobu – a nejen vědci. Spolehlivá odpověď ale dodnes bohužel neexistuje. Máme tak pouze spoustu teorií, které sahají od maskování či matení predátorů přes termoregulaci až k odpuzování hmyzu. 

Přestože je park relativně malý, nabízí kromě zvířat i nádhernou krajinu.

Díky tomu, že je park poměrně úzký (z jedné strany je ohraničen vysokým skalnatým srázem a z druhé jezerem) a také proto, že je dost zalesněný, ukazuje se spousta zvířat velice často na cestě.

Z okolních keřů občas natahují své dlouhé krky žirafy.

Paviánů je v tomto parku opravdu hodně, pobíhají po cestě i po loukách, pečují si navzájem o srst vybíráním lupů, nebo jen tak posedávají na větvích.

Buvoli patří do takzvané velké pětky, což je termín, který historicky pochází z „loveckého jazyka“ a označuje pětici zvířat, které bylo nesmírně obtížné a nebezpečné ulovit. 

Také lev patří do velké pětky. Kromě lvů a buvolů tam patří ještě sloni, nosorožci a levharti. Levharti jsou jediným zvířetem z velké pětky, které se nám během dovolené nepovedlo spatřit.

V parku jsou k vidění i různé druhy želv – sladkovodní i suchozemské.

Naopak nejvyššími živočichy jsou žirafy. I těch je v tomto národním parku opravdu hodně a často se zdržují ve velkých stádech.

A nejtěžším suchozemským živočichem je samozřejmě slon. Ten za den spase až 225 kg potravy. Sloni jedí 15–18h denně a na spánek jim tedy mnoho času nezbývá. 

Lake Manyara je oproti jiným safari mnohem méně navštěvovaným. My měli navíc to štěstí, že v období pandemie značně ubylo turistů. Za celý den jsme potkali jen asi 3 další auta.
Oběd jsme si dali na místě určeném pro piknik, nad kterým se tyčí krásné skály.

Je to také jediné místo, kde nám bylo dovoleno volně chodit (dokonce i bez průvodce), tak jsme se prošli kousek k jezeru, kam se vlévá horký pramen. Kolem nás přitom běhala tlupa paviánů, kteří jsou však neškodní – pokud je člověk neprovokuje. Nutno ale dodat, že když jsme procházeli kolem větších kamenů, mysleli jsme chvílemi na to, že se za nimi může skrývat i nějaký ten lev, což v momentě, kdy nad námi kroužili supi nebyl zrovna příjemný pocit. :-)