Článek Safari Serengeti

Při Velké migraci zvířat pochodují celoročně přes národní park Serengeti milionová stáda pakoňů, zeber, gazel a mnohých dalších živočichů. Početně zcela jednoznačně dominují pakoně. Stádo těchto nádherných zvířat přesahuje těžce uvěřitelných 1.5 milionů kusů.

Další početnou skupinou jsou zebry.

Těch je zde okolo čtvrt milionu a stejně jako pakoně jsou všude kolem nás. 

V parku je také okolo půl milionu antilop. Jedním z větších druhů je buvolec stepní. Jsou to skvělí běžci, kteří relativně snadno unikají predátorům, neboť dovedou měnit směr bez výrazné ztráty rychlosti.

Skalnatým ostrůvkům, které se majestátně tyčí nad zdánlivě nekonečnými pláněmi, se říká Kopje. Ty se stávají útočištěm pro spoustu tvorů a jsou známé i díky pohádce Lví král.

Jedním z nejobávanějších predátorů jsou zde samozřejmě lvi. Ty lze občas spatřit, jak se v úmorných vedrech schovávají ve stínu korun stromů. Většinu dne lvi rádi lenoší a odpočívají. Na tomhle stromě se sešly hned tři lvice.

Stačilo se však kouknout o něco níže a pod stromem se schovávala malá lvíčata.

Opodál polehávají tři lví samci, okolo nichž je utvořen obrovský kruh, kam si jejich kořist raději netroufá. 

I další predátoři v těch největších vedrech nejraději odpočívají. Tyto hyeny si dokonce našly místo u vody. 

Největším žijícím ptákem je pštros dvouprstý. Samci dosahují výšky až 2.7m a značně tak převyšují mnohem početnější pakoně a zebry. Jen těžko je lze mezi nimi přehlédnout.

Říká se, že hroši jsou jedním z nejnebezpeč­nějších afrických zvířat. V těchto jezírkách ale vypadají roztomile a neškodně. Většinu dne tráví hroší právě ve vodě a na jedno nadechnutí se dovedou potopit i více než na 10 minut.

I když mohou na první pohled působit nemotorně, jsou poměrně rychlí a jejich útoky bývají spojeny s velkou agresivitou.

Hroši jsou hned po slonech největšími suchozemskými zvířaty. Jejich obrovské čelisti dokáží neuvěřitelně roztáhnout a se svými velkými špičáky pak působí opravdu hrozivě.

Přesto, že jsou v parku Serengeti především rozlehlé pláně, jsou zde i místa, která na obzoru lemují zvýšené kopce. Stromy (podobně jako již zmíněné Kopje) představují útočiště pro mnohá zvířata. Kdo má štěstí může na nich spatřit i levharta, my to štěstí tentokrát bohužel neměli. 

Tenhle strom si zabrala tlupa paviánů.

A tenhle strom zase ptáci mrchožrouti – marabu.

Večer jsme přijeli do kempu, kde nám byly postaveny stany a po vynikající večeři jsme (již za úplné tmy) šli zcela unaveni ulehnout. V noci nás několikrát vzbudil mohutný řev lva, který musel být hodně blízko a poblíž se motala i skupinka hyen, které vydávaly spoustu nejrůznějších hrůzostrašných zvuků. Noční cesta na WC, které byly až na samotném kraji kempu (samozřejmě bez jakéhokoliv oplocení), se tak stala skutečně děsivým zážitkem. :-)

Při brzké ranní projížďce jsme přistihli mladou hyenu – zřejmě na lovu. 

Také šakali se pokoušeli nalézt nějakou tu kořist. 

Občas se ukáže i nějaká žirafa. Těch jsme však viděli mnohem více po cestě do/z národního parku Serengeti. 

Po příjezdu zpět do kempu jsme spatřili nečekaného návštěvníka jen pár metrů od stanů. 

Vypadá jako trochu přerostlejší morče, nemá žádný chobot, ale přesto je tento živočich blízkým příbuzným slona. 

Nejraději tráví čas hlídkováním na kamenech, po kterých se pohybují velmi obratně. Zajímavostí je i to, že mají na předních tlapkách čtyři prsty a na zadních pouze tři.

Z drobnějších kočkovitých šelem je možno spatřit například servala.

Rodinky i větší tlupy paviánů jsou ke spatření téměř všude – i na cestách v těsné blízkosti projíždějících džípů.

I ke lvům se dá dostat do těsné blízkosti. Tenhle vypadal skoro jako Scar ze Lvího krále. :-)

V bahně odpočívá další nebezpečný tvor – krokodýl nilský. Je nejrozšířenějším druhem krokodýla a také jedním z největších a nejnebezpečnějších. Může dorůstat až 6 metrů. V popředí si z druhého břehu hlídá odstup pták marabu.

Při odjezdu z parku jsme spatřili lvici, která se právě chystala na obchůzku, později možná i na lov. 

Jedním z mnoha druhů zdejších orlů je orel okrový.

Dalším druhem je orel chocholatý s typickou chocholkou na hlavě. 

Nádherný velký pták, který získal své jméno díky schopnosti lovit hady. Druhové jméno písař získal zase díky pírkům za hlavou, které evokují psací pero. Většinou žije na zemi a výborně běhá, létat však umí také dobře.

V parku je mnoho mnoho dalších ptáků, z těch drobnějších je třeba vyzdvihnout leskoptev nádhernou, která je vskutku nádherná.