Na Vánoce na Sibiř

Prašan na Sibiři je jiný, suchý, lehký, nemění skupenství, jen se sype, nedělá laviny. Je to jiným – vnitrozemských klimatem a tím, že teplota v zimě nestoupne nad nulu. Mráz je tu opravdový, –30 °C není žádná výjimka. Měli jsme štěstí, většinou mrzlo jen do –20 °C a sníh jsme měli do pasu. Na fotce jsou zachyceny naše děti, čtyři kluci ve věku 9, 12, 13 a 16 let.

Dopředu jsme věděli, že nám letecká společnost Aeroflot nepřepraví lavinové batohy a hodně jsme to řešili. Představa, že je necháváme doma, se nám ani trochu nelíbila. Dostali jsme ale užitečné info, že batohy nejsou potřeba, že je vlastně žádoucí, aby člověk jezdil bez nich, a byl tak lehčí a v zásadě to můžeme potvrdit, tenhle sníh opravdu vypadá, že laviny netvoří. Lopaty, sondy a pípáky jsme vozili, ale myslím, že jsme byli jediní, lopata se hodila na vyhrabávání lyží. Rusové s sebou vozí jinou věc – polystyrenové sedátko pod zadek, které si přidělávají na záda gumičkou a používají ho na lanovce. Lanovky jsou většinou staré, pomalé a bez krytí, což je hlavní důvod, proč při lyžování člověk vymrzne. Celkem se nám osvědčily jednorázové vyhřívací polštářky do bot a do rukavic.

Jezdí se tu hodně v lese, hopkáte mezi stromy, v lese vydrží prašan dlouhou dobu. Pokud nesněží, urolbují sjezdovky a i tam si člověk jízdu užije, protože se na nich netvoří zmrzlé plotny.

Nejste zde v žádné velké nadmořské výšce, lyžuje se do výše Sněžky, ale podnebí je zkrátka jiné a je to ve všech ohledech znát. Na fotce jsou opět zachycená děcka, takto vypadá les před očekávaným sněžením.

Třetí den našeho lyžování jsme podnikli výlet ke křížku Kurgan (1559 m), který je vidět zdola. Byl poslední den před hlášeným velkým sněžením, tak jsme to chtěli využít. Děti byly pěkně otrávené, protože chtěly jezdit v lese, ale babičkám a dědům se do lesa nechtělo. Na oběd jsme byli zpět, takže žádná velká újma se nekonala. Pásy tady běžně nikdo nemá, tak na nás trochu koukali, ale zase ne tak moc. Ke křížku se dá dostat i na skútru, stojí to okolo 800 rublů na jednoho (cca 250 Kč), odchytí vás na vršku lanovky, jak na Zelené hoře, tak z druhé strany pod vrcholem Mustag.

Následující den jezdili v prašanu všichni. Sjezdovka se změnila v prašanové moře a sníh se vytrvale sypal dva dny. https://youtu.be/_QJcLZ_R_m4

Pohled na Sheregesh z urolbovaného svahu první den. Městečko se nachází v Kemerovské oblasti Ruska, je to oblast gulagů a vyhnanství, vzdálená 200 km od města Novokuznětsk. Pro městské panorama je typický vysoký čoudící komín, který je vidět v záběru uprostřed. Časový posun oproti Praze je šest hodin. Z Prahy se nejčastěji létá přes Moskvu. Náš let se poněkud zkomplikoval, byli jsme nuceni nouzově mezipřistát v Kemerovu kvůli počasí a čekat na ranveji, než bude lepší viditelnost. Z Novokuznětsku do Sheregeshe je třeba domluvit transport autem, ideálně dopředu.

Shereghes je v zásadě jedna hlavní třída, která zajišťuje veškerý transport a jedna větší ulice, která tvoří něco jako centrum, kde se nachází většina obchodů. Obchody mají překvapivě otevřeno od osmi od rána do deseti do večera, ve všední den i přes víkend. Koupíte tam skoro vše, sortiment je veskrze západní. Připravte se na smog z komínů, v noci jsme kvůli tomu nemohli spát.

Město Shereghes má něco málo přes deset tisíc obyvatel a vniklo původně kvůli těžbě. Gulagy nejsou úplně minulostí, kolem jednoho takového plně funkčního vězení jsme chodili. Pokud ale začnete googlovat, zjistíte, že v současné době je Sheregesh známá hlavně kvůli Grelka festu neboli The Annual Bikini Ski Day In Siberia, což je událost pořádáná každý rok v dubnu, kdy na snowboardech a lyžích vyrazí ruské krásky. Teploty jsou tou dobou již přiznivé, videa pak zaplaví youtube a sociální sítě.

Pro dokreslení atmosféry města přidávám snímek původních domků. Ačkoliv máte dojem, že jste na kraji světa, pokrok sem dávno dorazil. Restaurace i ubytování mají wifi, s taxikářem se domluvíte nejlépe přes whatsapp, ale budete k tomu pravděpodobně potřebovat použít překladač, abyste zprávu poslali správně azbukou. Na taxikáře je dost spolehnutí, vždy jezdili přesně a ochotně pomáhali s nakládáním lyží. Jiný způsob dopravy na sjezdovku moc není, po hlavní dopravní třídě se opravdu jít nedá, ačkoliv jsme to samozřejmě zkusili.

Momentka na závěr. Fotografie je ze skialpové túry, kdy jsme šli z vršku Zelené hory (1270 m) na Kurgan (1559 m) a dále směrem k Mustagu (1560), odkud jsme sjížděli dolů. Náš vánoční týden na Sibiři uplynul. Na zpáteční cestě, kdy nás v noci převážel taxík do Novokuznětsku, abychom stihli brzký ranní let, ukazovala venkovní teplota –34 °C. Zřejmě jsme se opravdu otužili, děti vyběhly teď v prosinci ven v mikinách a odmítají si vzít bundy.