Na kole na Milešovku a Ostrý

Pro zdolání Milešovky je dobré zvolit některý ze dnů, kdy se dá očekávat, že koncentrace turistů bude nižší. Za prvé proto, že se nebudou tolik plést do cesty a za druhé proto, že pokud byste se dostali do nějaké trapné situace, není třeba mít zbytečně moc diváků. A tak i já jsem si pro svůj pokus zvolil počátek listopadu. Předpověď počasí sice byla relativně příznivá, ale po příjezdu do Velemína bylo mlhavo a z Milešovky toho zatím moc vidět nebylo. Auto jsem zaparkoval na parkovišti u obecního úřadu a vyrazil po modré na severozápad. Modrá nejdříve vede po hlavní silnici, ale naštěstí brzy odbočuje vlevo na místní silnici, která na konci Velemína přechází v polní cestu. Stoupání je zatím jen mírné, cesta pohodlná a příjemně ubíhá. Až do chvíle, kdy cestu zkříží trojice krav. Být to někde v Alpách, kde jsou krávy na turisty zvyklé, nestálo by to za zmínku. Ale v českých zemích, je situace přece jen poněkud jiná a člověka to může jaksi znejistit. Obzvlášť cyklistu. Naštěstí krávy nemají bojovnou náladu a pouští mě, trochu neochotně, dál.

Na začátku lesa už začíná být stoupání výraznější, ale pořád se jede po kvalitní zpevněné cestě. Za jednou ze zatáček čeká další překvapení, po cestě si vykračuje několik ovcí. Na rozdíl od předchozích krav se ovce poklidně rozcházejí a uvolňují průjezd.

Cesta je relativně pohodlná až k rozcestí Nad Velemínem. Na rozcestí modrá značka odbočuje doleva a povrch cesty se pomalu zhoršuje, leží na ní čím dál více listí a větviček, ale až k dalšímu rozcestí (neznačenému) je pořád ještě celkem dobře sjízdná. Modrá zde odbočuje opět doleva a rovně pokračuje neznačená cesta. Začíná přituhovat. Úzká stezka je zařízlá v terénu a plná listí a mokrých kamenů.

Místy se jede lépe, místy hůře a někdy je to spíše na tlačení. Okolní les je dopoledne téměř liduprázdný, mlha je sice trochu nepříjemná, ale vytváří takřka kouzelnou atmosféru.

Kousek pod vrcholem začíná mezi stromy nesměle prosvítat Slunce, což vzbuzuje naději, že by nahoře přece jen mohlo být hezky a hlavně, že by mohlo být i něco vidět.

Zbývá překonat už jen jeden obtížnější, strmý a kamenitý úsek (většina cyklistů ho nejspíše absolvuje pěšky) a jsme u zdi z naskládaných kamenů, odkud už je cesta zase o něco sjízdnější a tak lze z posledních sil vítězoslavně dojet až na vrchol. Na vrcholu se nachází meteorologická observatoř s vyhlídkovou věží a také bufet (v provozu od pátku do neděle) a restaurace (otevřená o víkendech a svátcích).

Milešovka je se svou výškou 837 metrů široko daleko nejvyšší horou a nabízí tak úžasný výhled. Vrchol je sice z velké části zalesněný a výhled je omezený pouze do několika směrů, ale pokud investujete malý finanční obnos, můžete vystoupit na nevysokou rozhlednu, odkud je prý kruhový výhled (což ovšem nemohu potvrdit ani vyvrátit). Kromě mnoha vrcholků Českého středohoří je údajně možné zahlédnout i Krkonoše, Brdy, Šumavu, Krušné hory a mnoho dalšího. A občas snad i Alpy. Chce to ovšem trochu štěstí. Někdy se totiž může stát, že kromě mraků neuvidíte vůbec nic.

Modrá značka obkrouží vrchol a pokračuje do Černčic. Dolů to sice jede podstatně rychleji než nahoru, ale přece jen není možné to úplně „pustit“. Především v horním úseku je zapotřebí být opatrný, dávat pozor na turisty a případně občas i slézt z kola. Cesta je hodně kamenitá, ale postupně se zlepšuje.

Po necelých 500 metrech klesání je rozcestí originálně nazvané „Milešovka (rozcestí červené a modré)“. Pokud máte v plánu pokračovat na Kostomlaty (jako já), je lepší odbočit doprava a pokračovat po modré až k rozcestí Pod Březinou. Pokud odbočíte doleva na červenou (jako já), prodloužíte si trasu skoro o 3 km a nastoupáte o více než 100 výškových metrů více. Ovšem sjezd do Milešova je opravdovou lahůdkou. Jen je poněkud hloupé, že ztracenou výšku (oproti trase po modré) musíte opět nabrat na silnici z Milešova do Kostomlat.

Necelý kilometr před vsí Kostomlaty je ze silnice zeleně značená odbočka vlevo, která nás dovede až ke zřícenině hradu Kostomlaty, někdy též nazývaného Sukoslav. Z hradu se dochovaly obvodové zdi paláce a dvě věže, přičemž na vyšší z nich, která se tentokrát ztrácí v mlze, lze i vystoupat. Ovšem pouze o víkendech a státních svátcích od začátku dubna do konce října.

Posledním cílem je Ostrý. Nejjednodušší je vrátit se stejnou cestou po silnici do Milešova a na jeho okraji odbočit směrem na Kocourov po červené. Stále po silnici překonáme sedlo mezi Ostrým a Lhotou a kousek za ním je modře značená odbočka vlevo vedoucí na vrchol Ostrého (553 m n.m.).

Cesta je zpočátku celkem dobře sjízdná. Později se zvyšuje sklon a přibývá kamení. Vrchol obklopuje kamenné pole, díky čemuž se zde začíná otevírat výhled do okolí, ještě před dosažením samotného vrcholu.

Vrchol tvoří čedičová skála a jako na mnoha dalších kopcích v Českém středohoří, i zde stával v minulosti hrad. Dnes už ho připomínají jen skromné zbytky zdí.

Z vrcholu je pěkný výhled na okolní vrcholy, mimo jiné na Milešovský Kloc, Lhotu, Pařez nebo Lovoš.

A samozřejmě na blízkou Milešovku, která celému výhledu jednoznačně dominuje. Až se pokocháte výhledem, zbývá už pouze sjet po modré do Března a odtamtud po silnici zpět do Velemína.