Článek Jezerní slať

Větší část rašeliniště je odvodňována Kvildským potokem do Teplé Vltavy, menší část přítokem Hamerského potoka do Otavy, jde tedy o náhorní rozvodnicové rašeliniště.

Do třicátých let dvacátého století zde probíhala ruční těžba rašeliny, která byla využívána jako palivo a stelivo. Nyní je oblast v první zóně Národního parku a je tedy nejpřísněji chráněna. Průměrná hloubka rašeliny je v této slati 2,5 m, největší mocnost je 7,6 m.

Vysoká hladina spodní vody umožňuje vývoj typické rašeliništní vegetace. V suché části je to především kleč kosodřevina, borovice blatka, bříza zakrslá, mrazová forma smrku a vřes.

Nejdůležitější rostlinou ve vrchovišti je rašeliník. Rostlina s neuvěřitelnou schopností nasát vodu – dokáže svou hmotnost navýšit až 25×. Rostlina si nese sebou vlastní zásobárnu vody. Směrem nahoru rašeliník přirůstá, spodní vrstvy odumírají a sesedají a tím vzniká rašelina. Rostlinstvo spoluvytváří prostředí pro život vzácných živočichů, zejména hmyzu. Řada živočichů je přímo pevně vázaná na rašeliniště. 

S ohledem na vysokou nadmořskou výšku zde panují nízké teploty po celý rok a díky nízkému odparu vody se tu shromažďuje dešťová voda.

Na louce pod Jezerní slatí je ve výšce 1058 m n.m. umístěna meteorologická stanice „Perla“, která často hlásí nejnižší teploty v celém Česku. Zajímavostí je, že po dobu posledních 35 let měření se zde každý měsíc alespoň jednou naměřila teplota pod nulou. Tedy i létě zde mrzne !