Výstup na Saykogel ze západu

První část pochodu je pěkně zřejmá z tohoto pohledu: Z horské chaty Hochjochhospiz (2 412m n. m.) se musí víc jak 100 výškových metrů klesnout k mostu přes dravý potok  Hinteriesbach. A pak ty samé výškové metry zase nastoupat na tuto vyhlídku. Proto valná většina turistů, co přešli horu z východu a nehodlají v Hochjochhospizu spát, už k němu ani nestoupají a málo prošlapanou stezkou klesají údolím Rofental přímo podél potoka.

Chata Hochjochh­ospiz je zároveň východisko na celou řadu dalších turistických tras např. na vrcholek Mittlere Guslarspitze (3 128m n. m.), chalupu Vernagthütte (2 755m n. m.), chalupu Schöne Aussicht hütte (2 842m .n m.) a řadu dalších.

Vyhřátá travička na vyhlídce láká k odpočinku. Není odtud vidět jen chalupa Hochjochspitz, ale i menší vrcholek Mutspitze, za kterou začíná nejzaledněnější část celých Ötztálských Alp. 

Ve 2470 metrech nad mořem je rozcestí cest. Ti co stoupají na Saykogel zde přecházejí potok Hochjochbach a začínají stoupat údolím vzhůru. Ostatním zbývá cca 5 kilometrů k chatě Schöne Aussicht ležící už v Itálii. Na obzoru je ještě vidět i východisko této túry – Hochjochhospiz.

Potok Hochjochbach je docela dravý - hlavně v odpoledních hodinách slunných dnů, kdy má dost vody z tajících ledovců.

Výstup je zpočátku jen pozvolný bez zákrut až k velkému mužíkovi, což je dobrý orientační bod, zvlášť za horšího počasí. Odtud už cesta začíná stoupat zákrutami vzhůru po nekonečných kamenitých svazích jako pozůstatek ledovce. Krajina je pustá až depresivní.

Po dvou hodinách pochodu z Hochjoc­hhospitz a přibývající výškou se výhledy rozšiřují – pěkně je vidět i nejvyšší hora Tyrolska – Wildspitze. 

Konečně se dojde na křižovatku u výstupového hřebínku – cca 3000 metrů nad mořem. Horolezecká cesta tu nastupuje na ledovec a míří do sedla Finailjoch (3 280m n. m.). Ostatní turisté pokračují ve výstupu na Saykogel. Z výstupového hřebínku jsou krásné výhledy, hlavně jižním směrem do „ledového světa“, z kterého se tyčí velká černá pyramida Finailspitze. 

Výhledy opravdu stojí za vynaloženou námahu.

Díky tomu, že finální výstup má charakter hřebenového, jsou stále krásné výhledy na obě strany. Na druhou stranu tato túra není vhodná pro lidi se závratěmi a bez jistého kroku.

I na druhé straně hřebínku je ledové pole jménem Kreuzferner, i když menšího rozsahu.

Výstupový hřeben v celé své parádě. Z obou stran obložený ledovcem. Na každou stranu vysoké kolmé stěny – nejnáročnější pasáž celého přechodu této hory.

Po cca 3,5 hodinách výstupu jsme v sedle jen pár metrů pod vlastním vrcholem hory. Konečně vidíme i na druhou stranu na krásnou horu Similaun.

Nyní máme dvě možnosti – vrátit se nazpátek k chatě Hochjochh­ospiz a klesnout zpět údolím Rofental či „přejít horu“ a sejít k chalupě Martin Busch a do Ventu se vrátit údolím Niedertal.