Výstup na Cavallo di Pontebba/Rosskofel

Začátke trasy je od jezera Lago del Pramollo – Strausee, které ježí ve výšce 1500m.n.m.. Sem se dostanete klikatým stoupáním po silnici buď SP110 z Italské strany nebo B90 z Rakouska. Celá cesta nahoru několikrát protíná hranici, ale náš závěrečný cíl leží v Itálii.

Od jezera pokračujeme k Italsko – Rakouské hranici, kterou projdeme a kousek za ní nás už turistické značky navygují uhnout za parkovištěm doleva. Vydáváme se po sdílené trase turistické Kärntner Greezweg a single trek pro kola. Při stoupání se kocháme okolními malebně zelenými kopečky.

Po pár desítkách vystoupaných metrech mineme umělé jezírko a pasoucí se stádo krav, které svými zvonci je slyšet ještě minimáně další kilometr při našem pokračování ve stoupání.

Okolní kopce jsou protkané lanovkami, které umožní vystoupat na vrchol i méně zdatným nebo rodinám s dětmi. Nahoře se totiž pro ně nachází několik dětských hřišť včetně trampolín a dalších lákadel. Pokud ale máte děti už trochu odrostlejší a zdatné, tak na naší trasy pod lanovou vede naučná dětská stezka s cedulemi s různými úkoly, informacemi atd. Pomůže děti rozptýlit od náročného výšlapu a namotivovat hledat další stanoviště.

Když by nezafungovali cedule tak svišti, kteří na sebe pokřikují a z výšky svých stanovišť nás pozorují, určitě potěší nejen malé turisty.

Dnešní výlet má za cíl nastoupat a zase sestoupat 800 výškových metrů. V průběhu trasy se tak odhalují výhledy hlavně na alpy na Rakouské straně hranice. Kdo by měl zájem, tak je v této oblasti i několik ferratových tras, díky nimž se na vrchol skalnatých kopců dostanete snáz a hlavně bezpečně. My sebou vybavení neměli, takže jsme museli zvolit delší obcházející trasu.

Vrchol lanovky Madritschen (1919 m), kam se buď necháte dovézt nebo si to vyšlatepe. Najdete tu restauraci a první dětská hřiště.

Na hoře Madritschen se nacházíte přímo na hranici Rakouska s Itálií, ale to není jediná zajímavost, která nás tu překvapila. Asi nevýše postavenou fontánu jsme našli tady ve skoro 2km.

Zde končí dokonce hned 3 lanovky. 

Poblíž konečné stanice lanovky najdete mnoho dětských hřišt, které potěší děti i rodiče, protože jsou umístěny u krásných výhledů a vždy vybavené lavičkami k posezení.

Centrem zábavy pro děti a i jejich doprovod bude nejspíše jezero s tyrkysovo-smaragdovou vodou, ve které se odráží okolní vrcholky jako v zrcadle. Přímo u jezera je další velké hřiště s trampolínou, na vodě je dětská loď jako hřiště a pro dospělé tu parkuje autíčko s čerstvou kávou a koblihami. 

Pro nás bylo místo na lehátkách ideální jako odpočinkový bod, kde jsme mohli nabrat síly na pravé horské stoupání na náš plánovaný cíl. 

Pro ukázku, co vše si zde připravili aby děti nalákali do přírody. Hřiště s Vespami odkud děti nebudou chtít odejít. Děti se zde opravdu vyřádí do syta. Jen je třeba je ohlídat, aby nesáhly na elektrický ohraník, když občas kříží cestu, a brání kravám utíkat. Průchozí je přes dřevěnou branku.

Po načerpání energie začínáme stoupat na vrchol Monte Cavallo di Pontebba/Rosskofel. Cesta vede od jezera v jeho jihozápadním cípu doleva nejprve dolů, což nás moc netěší, protože si jsme vědomi toho, že to budeme muset zas nastoupat.

Od jezera na vrchol je to cca 500 výškových metrů, ale pěkně zprudka. První část je třeba přeskákat přes velké balvany. Pak už je suťoviště a přestože trasa je doporučována od července, tak i zde jsme museli přejít přes několik sněhových polí. Šlo to ale zvládnout i v nízkých pohorkách. 

U jezera jsme ještě rozmýšleli, jestli nejít na protější kopec Creta di Aip/Trogkofel, ale byl o něco ještě delší, takže jsme zvolili kratší variantu. Přesto nás tento kopec prováděl po cestu nahoru aspoň ve výhledech na něj.

Na vrcholu najdete malou zvonici a vrcholovou knihu. Vrcho není příliš špičatý, takže závěrečné stoupání je pozvolnější.

Poslední pohled z vrcholu, nabrat síly a čeká nás celá trasa zpět. Jsou tu možné trasy, které by udělaly okruh, ale jsou to ferratové trasy, nebo alespoň s řetězy a to pro sestup není příjemné. Takže volíme jistou už ozkoušenou trasu.

Po náročnějším sestupu jsme zpět u jezera, kde už se slunce pomalu kloní a kreslí krásné dlouhé stíny na kopcích. Všichni návštěvníci už jsou dole, lanovky se vypínají a my šlapeme stejnou cestou zpět k parkovišti. V nohách toho máme pro dnešek dost.