Prohlídka Jerevanu

Jerevan leží u hranic s Tureckem a je od něho nádherný výhled na horu Ararat, kterou Arméni považují za svou, i když se nachází na tureckém území. V Parku Vítězství nad městem je zábavní park s mnoha atrakcemi.

V parku je ještě jedno zajímavé místo. Zprvu muzeum ministerstva obrany – Muzeum vítězství, které bylo věnováno hrdinnému arménskému lidu z bojů II. světové války, nyní je velká část věnována bojům o Náhorní Karabach z let 1988–1994.

Od Parku Vítězství západním směrem se pěšky asi za půl hodiny dostaneme na další krásnou vyhlídku na celé město, oblast tzv. kaskád. Rozhodně to není nudný pochod, místní reálie jsou zajímavé.

Tuhle novou moderní část hlavního města je možné zdolat vně po jednotlivých kaskádách a vychutnávat si pohled na centrum metropole. Byla by ale škoda zapomenout na alternativu druhou, protože uvnitř kaskád se skrývá hodně zajímavého.

Pojízdné schody nás dopraví k jednotlivým stupínkům, kde jsou instalace moderního umění a různých objektů. Je tu skryta i veřejná knihovna s kavárnou a obchodem se suvenýry.

Tohle není krásné místo, to je místo silné. Kdo navštíví Jerevan, měl by sem zajít. Památník s věčným ohněm a vnitřní instalace připomínají první velkou genocidu 20. století, o které se dodnes příliš nemluví.

Uvnitř muzea je mnoho dokumentů a fotografií, které připomínají neuvěřitelných 1,5 milionu arménských obětí.

Na mnoha místech města jsou objekty, připomínající dobu, kdy byla země součástí SSSR, klasické pojetí soch se mísí s pojetím moderním. Je tu i mešita, navštěvovaná mimo jiné početnými iránskými turisty. Západ slunce je pěkný i přes siluety paneláků.

Ararat je brandy, která se vyrábí od roku 1887. Arméni Ararat uzavírají do sudů vyrobených z místního dubového dřeva. To se příjemně podepisuje na chuti místního koňaku příchutí vanilky a čokolády. Přes póry dřeva se každý rok vypaří dvě až tři procenta lihoviny. Je tu chladný vzduch, nasáklý vůní koňaku. Objevuji nové lázně na léčbu dýchacích cest.

Pokud do muzea přijede z jiné země významný politik, firma mu po prohlídce interiérů věnuje jeden soudek plný koňaku. Každý z obdarovaných pak v budoucnu může požádat o svůj sud. Pokud to udělá, budou mu poslány láhve Araratu, ale nikdy ne samotný soudek a jeho obsah, které jsou vlastnictvím firmy.

Na závěr prohlídky je řízená degustace. Arménský koňak má barvu sytého jantaru a čím pomaleji jeho kapky stékají po sklence, tím je starší. Místní věří, že na okrajích skleniček sedí malí démoni. Když si přiťukneme, tak se tohoto zvuku zaleknou a utečou. Pokud to zapomeneme udělat, tak spadnou do našich skleniček a my se pak opijeme. Ťukal jsem si a ťukal …